Trochu pozapomínané je výročí, které si v září letošního roku připomenou především současní členové bašťanského Chrámového sboru.

U jeho zrodu stál tehdy teprve sedmnáctiletý student místeckého reálného gymnázia, začínající varhaník Adolf Kolčář z Hodoňovic. „Náš sbor vznikl v září 1938, ale poprvé jsme jako chrámový sbor zpívali o velikonočních svátcích následujícího roku. Uvedli jsme tehdy známou latinskou skladbu Regina coeli, kterou jsem s třicetičlenným sborem nacvičil. Vzpomínám si, že už při zkouškách její provedení hluboce oslovilo Františka Řezníčka, vzácného a obětavého kněze, který vypomáhal v letech 1938 až 1950 při duchovní správě skalické farnosti. Působil v Ostravě jako profesor náboženství a k bohoslužbám do Bašky dojížděl. Při poslední zkoušce před naším prvním spoluúčinkováním při mši svaté v Bašce projevil pro mne neočekávané přání. Požádal mne, zda bych tuto skladbu v kostele sám dirigoval. Dodnes na tento nevšední zážitek a velikou poctu rád vzpomínám,“ připomíná začátky sboru Adolf Kolčář.

V roce 1941 převzal varhanní službu i vedení sboru v Bašce jeho dnes již zesnulý bratr Josef. Po jeho odchodu do Prahy se v roce 1944 ujal vedení chrámového sboru Vojtěch Fuglík, salesián v hodoňovickém klášteře. Za jeho působení počet členů sboru dosáhl neuvěřitelných 50 lidí. Po násilném rozpuštění tohoto kláštera v dubnu 1950 se sbor na nějakou dobu odmlčel, ale již v roce 1952 se jeho členové začlenili do nově vzniklého Lašského smíšeného pěveckého sboru. „Zachovali jsme si i v tomto pro sbor velice složitém a nelehkém období snahu obohacovat nedělní a sváteční bohoslužby, především duchovními písněmi. Myslím si, že se nemáme za co stydět,“ hodnotí Kolčář.

V roce 1995, po tehdy již dobrovolném odchodu salesiánů z Hodoňovic do Prahy, projevila část členů Lašského smíšeného sboru přání, aby se chrámový sbor znovu osamostatnil. „Tento sbor působí Bašce pod mým vedením až do dnešních dnů. Vedu si záznamy o našem účinkování a mohu doložit, že od svého založení v roce 1938 se sbor podílel na 1700 vystoupeních nejenom v Bašce a Hodoňovicích, ale ve Skalici, Frýdku-Místku, Sviadnově, Morávce, Palkovicích a na mnoha dalších místech. Zpívali jsme také v zahraničí, a to v Polsku, Rakousku a Slovensku,“ řekl Kolčář. „Rád bych zmínil skutečnost, že máme velice dobrou spolupráci s chrámovým sborem ze Staříče. Je to nejenom zásluhou členů tohoto sboru, ale také Jany Kurečkové, bašťanské rodačky, sólistky operetní scény Národního divadla Moravskoslezského z Ostravy, i vynikajícího stařičského varhaníka Petra Strakoše z Fryčovic. Na chatě v Bašce tráví léto dlouholetá přední sólistka Státní opery v Kolíně nad Rýnem Alena Čihánková. Pro všechny členy našeho sboru je velikou poctou, že s naším sborem spolupracuje a pomáhá nám,“ uzavírá své vzpomínky sbormistr.

Další významnou kapitolou v životě Adolfa Kolčáře byla umělecká spolupráce Lašského smíšeného pěveckého sboru s předními členy Národního divadla v Praze. Byl to především sólista opery Národního divadla Eduard Haken, čestný občan Bašky, který se sborem na mnoha společných koncertech vystoupil. (fv)