Několik okamžiků před samotným křtem se o své pocity podělil pro Deník Gevorg Avetisyan, který stál u zrodu Marlenky ve Frýdku-Místku. „Moc se těším, je to pro mě významný den. Pokřtíme knížku, která je již několik dní v prodeji. Kmotrem je Felix Slováček, kterým byl vždy mým oblíbeným hudebníkem," prozradil Gevorg Avetisyan. „Věřím, že knížku budou lidé číst, že o ni bude zájem a lidé tak blíže poznají historii Marlenky. Možní i díky tomu jim budou naše výrobky více chutnat," doplnil Gevorg Avetisyan, který přiblížil i samotnou knihu. „Libí se mi, myslím si, že je kvalitní i materiálem, grafikou, je udělána profesionálně," dodal Gevorg Avetisyan.

Křest moderovala Monika Žídková, která ještě před křtem dala slovo autorce, Gevorgu Avetisyanovi a i Felixi Slováčkovi, jenž pak knížku pokřtil. „Osobně jsem v Arménii poznal mnoho skvělých lidí a muzikantů. Proto je pro mě veliká čest, že jsem byl Gevorgem, se kterým se už nějaký rok znám, přizván, abych pokřtil knížku o zázraku, který on dokázal," uzavřel Felix Slováček.

„Čtenář by měl mít pocit, že sedí vedle nás," řekla autorka knihy Marlenka aneb Životné pouť se zázraky Monika Horsáková

Knížka o Gevorgu Avetisyanovi je již několik dnů v prodeji. Jak probíhala práce na jejím vzniku, to v následujícím rozhovoru prozradila Monika Horsáková.

Monika Horsáková. Jak vlastně vznikl nápad na tuto knížku?
U zrodu myšlenky stál Vladimír Mráz, který pojal ideu, že by natočil o Gevorgu Avetisyanovi film. Jeho příběh mu připadal natolik zajímavý, že ho chtěl zfilmovat. Jako scenáristku mě požádal, jestli bych s Gevorgem Avetisyanem neudělala nějaký sběrný materiál, ze kterého by film mohl vzniknout. Když jsem se do práce dala, tak jsme si uvědomili, že jeho příběh je natolik zajímavý, že by mohla vzniknout kniha hovorů. Tak jsme se rozhodli vydat knížku a na scénáři se bude pracovat na základě vzniklých materiálů. Na knížce jsme pracovali rok.

Jaká byla spolupráce s Gevorgem Avetisyanem?
My jsme se průběžně scházeli a povídali si spolu na různých místech – ve firmě, u něj doma, v parku, před kostelíkem svatého Jošta, který v jeho příběhu hraje svou roli. Setkali jsme se mnohokrát a povídali si o různých věcech. Byl poměrně otevřený a přiznal i věci, které se oněm ještě neví, nemluvil o nich v žádných rozhovorech. Kniha je poměrně útlá, jedna se o hovory, proto jsme nechtěli, aby knížka byla nečitelná. Je to i tom, že když si člověk knížku vezme, tak ji může přečíst jedním dechem. Měl by mít pocit, že sedí vedle nás a poslouchá, jak si s Gevorgem Avetisyanem povídáme.

Jak dlouho jste se vlastně scházeli, než jste se pustila do konečné práce?
Ale knížka vznikala poměrně dlouho, já jsem se do psaní nechtěla pustit hned po druhém či třetím rozhovoru. K nějakým otázkám jsem se ještě doptávala. Také tím, jak jsme střídali prostředí, tak Gevorg Avetisyan doplňoval dané o další historky a příběhy. Devět měsíců jsme si vlastně povídali, pravidelně se scházeli, poté přišla druhá fáze, kdy se vše muselo zpracovat do knihy. Začala tak spolupráce s grafikem, ilustrátorem. Knížka není jen textová, ale jsou tam i hezké ilustrace.