Kliknutím zvětšíteVýrazně na sebe upozornil v roce 2016 čtyřpísňovým EP Jericho se singlem Vrány taky a následně deskou neboj. Festivalovou jízdu si chtěl užít. „Dřív jsme hrávali pro hrstku lidí v klubech, což mělo svoje kouzlo, ale festivaly mají taky něco do sebe. Letos je to vlastně poprvé, co jich absolvujeme víc než dvacet, včetně Benátské. Čekali jsme na to osm let,“ říkal tehdy hudebník, kterého jen o pár let dříve znali spíš jen posluchači ze severní Moravy, odkud pochází.
Za sebou máte Colours of Ostrava, co Benátská? Jaká podle vás bude?
Těším se, má zajímavý program. Hlavně je super, že na ní Karel Gott oslaví osmdesátiny a já čtyřicetiny. Ač každý vystupujeme jiný den, symbolicky spolu budeme na jednom pódiu. Benátská je fajn i v tom smyslu, že to není uřvaný metalový festival. V poslední době inklinuju spíš k těm klidnějším.
Dřív to bylo jinak?
Určitě. Dřív jsem jezdíval na festival Noc plná hvězd do Třince, což bylo ještě v mém metalovém období, které už ale odeznělo. Nějak to asi souvisí s přirozeným vývojem nejdřív člověk jezdí na tábory a pak, když už nemůže, jedině jako vedoucí, kterým já být nechci, obráží festivaly.
Uchováváte si z té doby nějakou vzpomínku, o kterou byste se chtěl podělit?
No, raději moc ne… Prostě jsme si užívali, to je jasné, jako všichni. Z poslední doby mám ale silné zážitky už jako účinkující z festivalu u našich rumunských krajanů v Banátu. Je specifický tím, že tam člověk dlouho jede, a když tam konečně dorazí, tak je tou cestou totálně „zresetovaný“. Každopádně je to zajímavá zkušenost a velké dobrodružství.
No, a v místě samém pak nastává neskutečná pospolitost. Jsou lidi, co si to tam užívají „doplna“ ve stylu hardcore, ale i tací, kteří chodí dopoledne po horách, odpoledne jdou na muziku a pak normálně spát. Co mě zarazilo nejvíc, je to, že je tam sice krásně, ale příšerné horko, což jsem nečekal.
Co na Benátské zahrajete?
Jak to bývá pro festivalové sety máme připravený výcuc toho, co si myslíme, že by chtěli fanoušci slyšet. Důležité je říct, že si zkoušíme, co s nimi udělají novinky, které jim chceme mezi ty známější písně propašovat.
Takže nová deska na obzoru…
Je, vyjít by měla na jaře příštího roku. Už jsme ji začali s producentem Martinem Ledvinou připravovat. Jmenovat by se měla zase jednoslovně (po předchozích Čaruj a zmíněné oceněné neboj.). Pracovně jí říkáme Dýchej.
Jak se vám materiál na ni tvoří? S přihlédnutím k tomu, že se písničky z předešlé desky chytily, bodoval i duet s Ewou Farnou Dobré ráno, milá.
Pravda, písničky z alba neboj. se chytily dobře, ale vlast- ně je to věc, na kterou jsem musel zapomenout, když jsem začal psát ty nové. Je kontraproduktivní snažit se vyrovnat něčemu, co se povedlo z mnoha důvodů. Takže jsem před rokem s nastartováním dalšího tvůrčího procesu trochu bojoval, měl jsem možná tříměsíční lapsus, ale pak jsem se rozjel. Teď už jsme ve fázi, kdy máme vybráno z více než třicet věcí, což se mi nikdy dřív nestalo.
Co se stalo, že to tvoření najednou šlo?
Musel jsem si všechno vyřešit v hlavě. Říkal jsem si, že naše písničky už bude asi někdo poslouchat, nebo by měl, když poslouchal ty předešlé. S tímto vědomím jsem se vrhal do skládání nových věcí. Ve finále si myslím, že se povedly. A další stále vznikají. Možná, že do stávajícího výběru ještě nějaká „promluví“. Co já vím? Všechno je zatím otevřené.
Budou vaše písně něčím výrazně jiné?
Neumím psát jinak, než jak jsem psal dřív, ale je pravda, že každá následující deska je už z principu jiná, protože se člověk vyvíjí, vstřebává nové prožitky, dojmy, situace… O chystané novince se dá v tuhle chvíli říct aspoň podle textů písniček, že bude hodnější nebo umírněnější. Neříkám veselejší, protože je sporné, co komu připadá veselé a co ne.
V minulých rozhovorech jste říkal, že vás při vystupování provází tréma. Stále to platí?
Nevím, jestli přímo tréma, protože jsme se už s kapelou za poslední období trochu vyhráli, což dá člověku nějakou zkušenost. Platí ale, že jsem pořád introvert. A s tím se nedá moc hýbat. Jestli mám nějaké strachy, tak spíš o to, zda se koncert povede, v jakém duchu bude probíhat, zda se propojím s lidmi v publiku a podobně.
Ve které fázi koncertu poznáte, že to půjde?
Jsou různé akcelerátory, za které jsem hrozně rád. Třeba se během hraní něco vymrví, něco spadne, pokazí se… V tu chvíli se veškeré zábrany odblokují, protože s posluchači zažijete něco autentického, něco, co nebylo na programu. To mi hodně pomáhá. Urychluje to celou věc. Možná by se mělo při každém našem koncertu něco urvat, abych už předem dokázal vyhnat z hla- vy všechny zbytečné obavy.
Davide, a co na prahu čtyřicítky? Nějaké osobní plány?
Jestli něco řeším ohledně věku, tak snad jen to, že si uvědomuju, jak člověku pomalu ubývá energie. A že je třeba pro to, aby ji znovu načerpal, něco dělat. Dřív jsem se tím nějak nezabýval a teď jsem za to slušně trestaný. Když se týden nevyspím, což bývalo kdysi poměrně běžné, trpím. Takže jsem si naordinoval pravidelný spánek a pár zdravých věcí k tomu. Životospráva je nutná. Snažím se ji chytit za druhý konec, než za jaký jsem brával.
33
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
