Pondělí 3. března, 19 hodin – Občan Havel (ČR, režie: Pavel Koutecký, Miroslav Janek, hrají: Václav Havel, Bill Clinton, Jan Tříska, Václav Klaus, Dagmar Havlová - Veškrnová, George W. Bush, Miloš Zeman, Ladislav Smoljak, Mick Jagger, Eva Holubová, Barbora Hrzánová).

Film Občan Havel nahlíží do zákulisí politických i soukromých dramat prezidentského období Václava Havla. Diváci uvidí jeho nervozitu při první volbě českého prezidenta či trápení při nácviku prezidentské děkovací řeči, poznají, že umí recitovat Šrámkův Stříbrný vítr nebo nalít Miloši Zemanovi becherovku. Kamera jej ale sleduje i v situacích, kdy se dokáže pěkně rozčílit a zanadávat na špatně ušité košile. Ve filmu bude také konečně rozluštěno několik dlouholetých záhad české politiky – jak se podařilo Václavu Klausovi proniknout do jazzového klubu a kdo posadil Jacquese Chiraca vedle první dámy. Stejně jako v životě Václava Havla hrají ve filmu důležitou roli obě jeho manželky, Olga a Dagmar, objeví se zde jeho přátelé a spolupracovníci, světoví i čeští politici, ale i členové skupiny Rolling Stones.

Režisér Pavel Koutecký začal film natáčet v roce 1992 a sledoval prvního českého prezidenta více než třináct let. Premiéry svého nejzajímavějšího a největšího filmu se bohužel Koutecký nedočkal. Po jeho tragické smrti na jaře 2006 se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek spolu se svou ženou, střihačkou Toničkou Jankovou.

Úterý 4. března, 19 hodin – Projekt 100 – Náměstí spasitele (Polsko, režie: Krzysztof Krauze, hrají: Jowita Budniková, Arkadiusz Janiczek, Ewa Wencelová a další).

Zadlužený Bartek požádá matku o dočasné přístřeší pro svou rodinu. Prodal byt před dostavbou vlastního bydlení a netuší, že naletěl podvodníkovi a čeká ho závislost na matčiných příjmech. Odlišné zájmy a potřeby protagonistů vynuceného soužití ústí do ošklivých konfliktů. Absence soukromí deptá zejména Bartkovu ženu Beatu, pečující o malé děti a zklamanou sobeckostí svých příbuzných. Mezi ženami narůstá zaujatost a Bartek, znechucený neshodami, odchází. Zoufalá Beata se v afektu dopustí nepředloženého činu a soudní dohra nastolí otázku: „Kdo je vinen?“

Sociologicko-etickou vrstvu dramatu přejali autoři z reality – odtud reportážní styl jejich výpovědi o běžných ambicích současníků, o jejich postojích a osudech. A také o dnes běžné otrlosti a nezodpovědnosti – bez snahy a vůle k prokazování lásky a milosrdenství.

(mach, maj)