Mladý polský výtvarník Grzegorz Majchrowski, jenž pracoval s červeným pískovcem, představil dílo Moria, český sochař René Hábl vytvořil z travertinu plastiku Perpetuus a kurátor sympozia Stanislav Zorman si za materiál vybral dub, jehož konečná podoba nese název Ve víru tance. „Měl jsem na výběr tři klády. Vybral jsem si tu, v níž jsem cítil pohyb, takovou rozevlátost. Moje socha, to budou roztančené rytmy Beskyd,“ naznačil již dříve Zorman. Nemocniční park nyní nabízí bezmála sedmdesát soch, galerie je tak ojedinělá i v evropském měřítku. „Opravdu nevíme o žádné jiné nemocnici, která by ve svém parku měla něco podobného,“ řekla mluvčí nemocnice na Sosně Lenka Franková. Slovenskou scénu na sympoziu zastupovala malířka Lubica Suchalová, která do Třince přivezla několik svých pohádkových ilustrací. Obrázky těší pacienty dětského oddělení. „Laťka Třineckých dnů umění byla vysoko nastavena hned při prvním ročníku. Už se není kam posunout, spíše nám záleží na tom, aby se vhodně a vkusně doplňovaly práce v zahradě i v budově nemocnice,“ poznamenal Zorman. Sochaři na rozdíl od malířů, kteří se tradičně scházejí na plenéru v Tyře, pracují přímo na Sosně. Hostem letošního plenéru byl známý český herec Stanislav Fišer, jenž do Tyry přijel se svou životní partnerkou Antonií Hemerkovou. Pochlubil se třemi vlastními obrazy, s ostatními účastníky absolvoval i několikahodinový výstup na Ostrý. „Moje přání je udělat katalog všech umělců, kteří tady byli. Každý by v něm měl jednu stránku i s fotografiemi. Zjistil jsem, že tady bylo už přes padesát sochařů a více než sedmdesát malířů. To je ale taková dávka, že by těžko někdo takto hrubý katalog zaplatil,“ svěřil se Stanislav Zorman a dodal, že třinecké sympozium je bohaté na veselé historky. Zorman rád vzpomíná zejména na kousek, který má na svědomí slovenský výtvarník Edmund Capák. „Před třemi nebo čtyřmi lety během paraglidingu, ve chvíli, kdy byl ve vzduchu, zavolal do rádia. Představil se, řekl, že je malíř z východu, z Prešova, účastník mezinárodního sympozia, pozdravil zdejší lidi a všechny milovníky umění, a chtěl, aby mu zahráli písničku Maliar maluje. Tu písničku neznali, ale nakonec mu zahráli píseň od Jaroslava Wykrenta,“ smál se Zorman. Novinkou letošního ročníku byla spolupráce Nemocnice Třinec s občanským sdružením Helpin. Jeho aktivity vedou k zapojení psychicky nemocných lidí zpět do společnosti. „Považuji to za dobrý nápad, sympozium mělo díky němu nový náboj. Pacienti chodili, vyptávali se na různé věci, zkoušeli dláto, zjišťovali, že je ostré. A hlavně měli možnost dělat něco nového,“ poznamenal Stanislav Zorman.