Se svým mužem Ivem Pavlíkem se rozhodli žít v uhříněveském domečku hlavně proto, že měli tehdy více práce v Čechách. „Teď to vypadá přesně naopak. Zvou mě zpívat mnohem častěji na Moravu. Nevím, třeba je to i tím, že jsem lidem vzácnější, že mě teď v Ostravě nepotkávají na ulici či v samoobsluze,“ říká Heidi.

„Cítím se být Ostravankou, ale za Prahou se nám teď žije dobře. Nikdy neříkej nikdy, ale stěhování zpátky není na programu dne,“ tvrdí Heidi Janků. Zpěvačka se narodila ve Vítkovicích, větší část svého života prožila v Porubě a v Třebovicích. Vrací se sem na návštěvu své tety, která ji po smrti maminky vychovávala, a udržuje s ní velmi blízký vztah. Jezdí i za dalšími příbuznými a kamarády.

„Poruba i Třebovice prohlédly, domy mají nové fasády, kdeco se opravuje a staví. To se mi líbí. Nevím ovšem, zda je rozumné stavět uprostřed zástavby stále nové a nové supermarkety, například další Interspar v Porubě. Není to hezké, ale když tak člověk cestuje z místa na místa, došla jsem k závěru, že to není typický nešvar jenom pro Ostravu. A je to škoda,“ míní Heidi.

V minulosti velmi ráda chodila do ostravského hotelu Imperial. „Vždycky tu moc dobře vařili a vaří, zahraniční kapitál hotelu moc prospěl. Cítím se tu dobře, a teď po letech tu i přespávám, což mě nikdy předtím nenapadlo, že přijdou i tyto časy,“ říká zpěvačka. Mrzí ji, že centrum Ostravy je večer a o víkendu úplně vylidněné. „Je tu naprosto mrtvo, nevím, proč se s tím nic nedělá. Pokud člověk nechce jít večer na Stodolní, a tam já už nechodím, nějak to není pro mě, tak aby se bál vytáhnout paty z hotelu. Nikde nikdo," lituje Heidi.

I když žije v Praze, nemá pocit, že by platily řeči o Ostravě coby zapomenuté gubernii. „To možná kdysi, teď za Prahou fakt není Ural. Ostrava se mění k lepšímu, pořádají se tu velmi zajímavé akce, a co se lidí týká, překypují srdečností. Je to tady v pohodě,“ tvrdí Heidi Janků.