Ivo Jahelka se těší do Ostravy a říká: Právo a hudba jsou u mě spojené nádoby

Na scéně působíte už od doby, kdy jste právo studoval. Jak vznikne v člověku kombinace právnického pragmatismu a umění, konkrétně hudby? V podstatě jste tenkrát našel díru na trhu, kterou dodnes zaplňujete v tomto případě pouze vy.
Ano, máte pravdu - písničkářů je celá řada, ale jenom já jsem ten "zpívající právník". Ten nápad zhudebňovat soudní příběhy jsem skutečně dostal ještě v době, kdy jsem studoval práva na Právnické fakultě v Praze a chtěl jsem se proslavit jako písničkář. No, a protože v té době už každý z písničkářů měl nějakou svoji parketu, tak jsem musel najít něco, čím bych se odlišil, a právě zhudebněné soudničky se ukázaly jako to "pravé ořechové". Je pravdou, že v nich mohu využít jednak svoje právnické znalosti, ale i poetiku, která je mi svým způsobem vlastní. Výsledkem jsou pak písničky, které posluchači uslyší i na mém koncertu v Heligonce 6. března 2020. 

OBRAZEM: Školáci v Porubě měli speciální menu, vařil šéfkuchař David Valíček

Pořad Neznalost neomlouvá se v minulosti stal jednou z nejkultovnějších pravidelných rubrik České televize. Jak vzpomínáte na časy jeho natáčení? Myslíte si například, že mnohým lidem pořad ulehčil orientaci v právní tematice?
Pořad Neznalost neomlouvá běžel v České televizi asi pět let každý týden, já jsem do každého dílu psal písničku na jedno použití k tématu, o kterém jsem tam mluvil. Do toho jsem se učil scénář a pak jsme pořad vždy během víkendu natáčeli na různých místech v Praze a okolí, takže to bylo poměrně náročné. S výsledkem jsem ale byl vždy absolutně spokojen, protože pořad měl smysl a divák se srozumitelnou formou dověděl, jak tu či onu právní situaci svého běžného života řešit. Věčná škoda, že v současné době už o nic podobného televize nemá zájem…

Dělat folkové písničky s právní tematikou velice úzce souvisí i s popularizací právní vědy, přičemž v současné době, kdy popularizace jakékoli vědy zažívá renesanci, je vaše tvorba podle mě více než žádoucí. Cítíte stále o svou hudební tvorbu stejný zájem jako před lety?
Na hudební scéně se pohybuji se svojí tvorbou již téměř čtyřicet let. Moje publikum sice převážně stárne se mnou, ale naštěstí mi stále zachovává přízeň, což mě těší. Potvrzuje se můj předpoklad, že příběh ze života, který je podán humornou formou, baví posluchače prakticky v každé době.

V březnu v rámci akce Noc práva odehrajete koncert v ostravském klubu Heligonka. Jak se na Ostravu a zdejší prostředí těšíte? Máte už nějakou podobnou zkušenost?
Na vystoupení v Heligonce se těším, protože jsem tam ještě nikdy nehrál a tento klub je spjat s osobou Jarka Nohavici, který začínal jako písničkář ve stejné době jako já a potkávali jsme se na mnohých festivalech. Byl jsem dokonce svědkem jeho prakticky prvního veřejného vystoupení na Folkovém kolotoči v Porubě, kde byl tehdy ještě jako novinář a dělal se mnou rozhovor o mé tvorbě. Pak neplánovaně vystoupil na koncertě - a všichni zůstali "paf!"

Tomáš Savka v rozhovoru pro Deník: Superstar už mi nikdy nikdo v životě neodpáře

Máte dojem, že vaše tvorba působí na určitou cílovou skupinu lidí, kteří se o ni obecně zajímají více? Ať už jsou to právníci nebo hudební kritici?
Nemyslím si, že by moje tvorba byla zaměřena na nějakou speciální skupinu lidí, spíše se mi to jeví tak, že je tady - jak se říká u nás "pro všichni". Mám zkušenost, že moje písničky baví lidi bez ohledu na vzdělání, profesi či věk, a to je opravdu velké štěstí.

Jak je to ve vašem životě? Setkal jste se někdy osobně nebo zkušeností někoho blízkého s určitou protiprávní činností? A myslíte si, že je to občas nevyhnutelné?
Právo každého z nás provází od narození až do smrti a podle mého názoru by se mělo vyučovat ve škole od první třídy! Jsem stále ještě advokát v činné službě a v našem stavu platí, že by advokát neměl zastupovat nikoho z rodiny ani příbuzné, což je správná myšlenka, takže zatím jsem naštěstí nic podobného řešit ani nemusel.

Jak na vás reagují kolegové z obou branží – jak z té právnické, tak z té hudební?
Pokud jde o kolegy právníky, tak ti už si na mě, myslím, na všech frontách právní profese zvykli, a dokonce mi sem tam některý z nich pošle nějakou perličku ze spisu nebo zajímavý případ, který by se hodil ke zhudebnění. Kolegové z hudební branže na mě hledí shovívavě, protože jsem hudební samouk, neumím pořádně ani zpívat, ani hrát na kytaru, takže to musím dohánět něčím jiným - v tomto případě textem, který posluchače zaujme.

VIDEO: Nemocnice v Ostravě zveřejnila záběry z porodu trojčat

A ve kterém z těchto dvou oborů se přece jenom cítíte o něco lépe?
Právo a hudba - tedy povolání advokáta a písničkáře - jsou u mě dvě spojené nádoby, a jedna bez druhé by neměla v mém případě smysl. Je pravdou, že na koncertě mi lidé alespoň zatleskají a vidím, že jsem je potěšil, což se, bohužel, o soudních jednáních úplně říct nedá.

Dala by se ve vašem repertoáru nalézt písnička, kterou byste charakterizoval Ostravu, potažmo Moravskoslezský kraj, kam se chystáte? A třeba byste jí i začal zmíněný koncert v Heligonce?
Na rozdíl od Pavla Dobeše a Jarka Nohavici jsem v Ostravě nikdy nežil, takže jsem spíše na ty jižní Čechy. Ale doufám, že do 6. března 2020 třeba ještě nějaký štěpný verš na Ostravu vymyslím, abych ho mohl v Heligonce "ostravakům" přednést.

Máte po letech své zajímavé kariéry ještě nějaké skromné ambice se svou tvorbou? Například ji ještě více popularizovat nebo ji třeba vnést do škol jako zábavnou formu základů práva pro studenty společenských či přímo právních věd?
Vzhledem k tomu, co už mám "odžito", žádné výraznější ambice nemám. Myšlenka popularizovat právo zábavnou formou je ale nepochybně přínosná, myslím si ale, že spíše než prozpěvovat studentům ve školních škamnách, se budu i nadále spíše vyskytovat na koncertech. Doufám, že mi to ještě nějakou dobu vydrží. 

IVO JAHELKA

Umět se zasmát sám sobě, říká grafik, malíř a ilustrátor Jiří Neuwirt

Gregorian v Ostravě. Formace mnichů bude slavit v Ostravar Aréně