Můžete přiblížit hru, kterou kozlovičtí ochotníci sehrají?

Jedná se vlastně o novou úpravu původní Gogolovy hry Revizor. Na Gogolově Revizorovi je zajímavé, že tato hra byla uvedena v roce 1836, kdy byly premiéry v Moskvě a Petrohradu. Samotnou hru kritika moc dobře nepřijala řešila, že představení je zaměřeno proti Rusku. Představení ale viděl samotný car, který se velmi příjemně pobavil, a nebýt cara, hra by byla zakázána. On se vlastně za tuto hru přimluvil. Mně osobně se líbí motto této hry, které k ní Gogol dal a zní: Nezlob se na zrcadlo, když máš křivou hubu.

Zmínil jste historii. Víte, jak Gogol reagoval na nepřízeň kritiky?

Gogol napsal dopis herci, který hrál v moskevské premiéře starostu, že teď konečně vidí, co to je být autorem komedií. Stačí náznak pravdy a proti se postaví ne jeden člověk, ale celá společenská třída. Zajímavé také je, že Gogolovi poskytl na Revizora námět sám Puškin.

O Gogolově Revizorovi víte opravdu hodně…

O hře Revizor vím hodně, protože jsem toto představení chtěl dělat. Proto jsem si kolem této hry získával různé informace. Je neuvěřitelné, jak je tato hra geniální. Když si vezmete, že od premiéry uběhlo více než 170 let, tak se dá bez jakýchkoliv úprav hrát pořád stále je aktuální. Jak jsem začal režírovat ochotnické divadlo v Kozlovicích, tak jsem narazil na úpravu Jiřího M. Šimka. Zde je dobré zmínit, že Gogolův text je klasická satira, u Jiřího M. Šimka se jedná o crazy komedii.

Jakým způsobem jste na hru Jiřího M. Šimka narazil?

Pravidelně brouzdám po synopsích DILIA, což je ochranný svaz autorský, sleduji novinky divadelních her a zde jsem narazil na hru Kontrola v městě Kocourově aneb jeden za všechna, všichni za jednoho. Když jsem si to přečetl, tak jsem si řekl, že to je hra, která by mohla sedět amatérskému divadlu. Postavy totiž nemají až tak moc vykreslenou charakteristiku, jak tomu je v případě Revizora. Herci tak mají dostatečný prostor, aby si danou postavu dotvořili. Po psychologické stránce není postava tak moc uzavřená. Autor to nechal tak otevřené, že si vlastně herec může s postavou udělat cokoliv.

Jak tuto hru přijali kozlovičtí ochotníci?

Tuhle hru jsem vybral po poradě s místním hercem Milanem Pavlištíkem jako takovou odpočinkovou. Chtěl jsem, aby si herci trošičku odpočinuli, protože předtím jsme dělali Světáky, Ještě jednou, profesore a Jako zmoklé slepice. To byly hry, které trvaly přes dvě hodiny, byly náročné technicky, scénou, herecky. Tak jsem chtěl tuto odpočinkovou hru, když ne po herecké stránce, tak alespoň po technické. Jinak herci hru přijali v pohodě.

Když se hra vybírala, měl jste představu o obsazení?

Zhruba ano. Ale vím, že v Kozlovicích problém není a vždy se to nějak „utřepe". Soubor si vždycky ví rady.

Jak probíhaly zkoušky?

Hru jsem vybral jako odpočinkové představení, ale byly i problémy. Část mladého osazenstva souboru totiž vyšla ze škol a začala chodit do práce. Když chodívali do školy, tak problém s volným časem na zkoušky nebyl, ale při zaměstnání to je jiné, někteří pracují na směny. Proto býval občas problém se sejít, což se řešilo operativně, ale velkým přínosem byly víkendové zkoušky, kdy se udělal veliký kus práce.

Jak prožíváte z pozice režiséra období blížící se premiéry?

Po těch letech u divadla to už neprožívám tak, abych se z toho nějak třepal. Úplně běžně, ale nechci říct, že se jedná o rutinu, to v žádném případě. Je ale jasné, že určitá nervozita je, protože vidím, že se něco rodí z určitých těžkostí a někteří ještě na jevišti nemají stoprocentní jistotu a jsou sami nervózní, tak to mě úplně klidným nenechává, to je jasné. Ale věřím tomu, že to je právě ten adrenalin, který se jim vyplaví, a o to to potom bude lepší. Prostě zapracuje taková osobnost u těch lidí a přitlačí je to k zodpovědnosti.

Je pro vás rozdíl prožívat představení jako režisér nebo jako herec?

Rozdíl je. Když si herec pokazí svou roli, tak je to o jeho roli a představení může dopadnout dobře. Pokud ale pokazí svou práci režisér, tak to je hodně zlé.

V Kozlovicích mají tradici, že před premiérou mívají generálku pro školu. O dětském divákovi se říká, že je upřímný, že dá hned vše najevo. Sledujete při tomto představení reakce dětí?

Sleduji. Navíc mám k dětem blízko, protože jsem kdysi ve Frýdku-Místku vedl dětský soubor, takže nějaké zkušenosti mám. V Kozlovicích se mi například líbilo, že po představení Ještě jednou, profesore zadaly učitelky dětem úkol, aby napsaly své pocity. To se pak objevilo na internetu, kde jsem si přečetl krásně upřímné názory. Byly to pěkné věci.

Už se ví, kdy kozlovičtí ochotníci sehrají další představení?

Jisté je, že v pátek 5. dubna budeme hrát na nesoutěžní přehlídce ve Štramberku a další představení jsou zatím v jednáních.