Kliknutím zvětšíteSilné a sebevědomé hrdinky, které Jiřina Štěpničková ztvárnila na jevišti i ve filmu, si často musely projít mnoha útrapami (ostatně jako v pozdějších letech sama herečka). Patří k nim například Maryša ze stejnojmenné divadelní hry bratří Mrštíků, Liduška Staňková z jiného venkovského dramatu Muzikantská Liduška, Helena, další nešťastná žena mezi dvěma muži v dramatu Co se šeptá, či Viktorka z Babičky.
Na kontě má herečka i mnohé komediální role. Jsou jimi třeba Irena Svobodová z burianovského snímku Hrdinný kapitán Korkorán, Emma Voborská z komedie Jedenácté přikázání, v níž se sešla s Hugem Haasem, nebo katova žena Rosina z historické komedie Počestné paní pardubické.
Ve všech případech se přitom jednalo o tuzemské snímky – za okupace totiž Štěpničková odmítla všechny nabídky k hraní v německých filmech. Krátce po skončení války si v drsném československém dramatu Varúj…! zahrála bačovu ženu Evu, o kterou se (opět) snaží dva muži. A pak se na nějakou dobu odmlčela.
V hledáčku StB
Pobývala totiž v Londýně, kde se v roce 1947 narodil její syn, taktéž herec Jiří Štěpnička. Krátce předtím si vzala za muže grafika, malířea scénografa Jana Samce, jenž ale po čase od rodiny odešel. Herečka se tak i se synkem vrátila do Československa, což se jí stalo osudným, protože se dostala do hledáčku StB. V únoru 1948 sice podepsala výzvu kulturních pracovníků „Kupředu, zpátky ni krok“ na podporu Národní fronty, ale mračna se nad ní i tak stahovala dál.
Chtěla pro sebe i syna zajistit lepší podmínky pro život, a tak se rozhodla pro emigraci na Západ. Posílilo ji v tom i písemné pozvání od režiséra Františka Čápa, s nímž mimo jiné natočila i Babičku. Nemohla tušit, že dopis od něj, který po dobře míněné radě spálila, je podvrh. A že na ni chystá komunistická tajná policie past. Místo vysněného života tak přišlo zatčení při překročení fiktivní hranice uprostřed hlubokých šumavských lesů a odloučení od dítěte.
Po dvoudenním procesu byla v roce 1952 odsouzena k patnácti letům vězení, z nichž si odpykala deset.
Příběh pro film
O této skutečnosti natočil v roce 2020 televizní film Past režisér Viktor Polesný. Inspirovala ho kniha Šárky Horákové Maixnerové – Jiřina Štěpničková, herečka v pasti. „Přečetl jsem si ji a hned jsem věděl, že by bylo dobré tento příběh zpracovat. Vím něco o tom, jak je to téma v Divadle na Vinohradech dodnes citlivé,“ řekl Polesný. Narážel tím na zradu hereččiných kolegů, kteří pro ni během zmiňovaného soudního procesu požadovali formou petice nejvyšší trest, tedy smrt. Ve filmu je ovšem Polesný nejmenuje.
Před natáčením snímku mu byl nápomocen i herec Jiří Štěpnička, který zpočátku odmítl číst scénář. Vzpomínat pro něj bylo bolestivé. „Po čase jsme se sešli, povídali si a hodně zajímavého jsem se dozvěděl. Dokonce mi Jirka nabídl batůžek, ve kterém ho máma přes tu hranici nesla,“ uvedl režisér.
Sám Štěpnička po zhlédnutí filmu sdělil, že jeho matka byla svérázná ženská. „I moje dětství, které jsem s ní měl až od svých třinácti let, bylo komplikované,“ pravil a vzpomněl i na ony pohnuté časy. „Pokud máma v kriminále nezlobila, jako že uměla zlobit i tam, měl jsem povoleno ji čtyřikrát do roka navštívit v pardubické věznici. Vždycky jsme si povídali – nejdřív nás dělilo sklo, později dráty, a když se nachylovalo k šedesátým letům, mohli jsme spolu sedět v místnosti u stolu. Samozřejmě pod dozorem.“
Návrat k herectví
K práci, kterou milovala, se herečka nakonec vrátila, nikdy ale nenavázala tam, kde skončila. Za zmínku stojí její úlohy matky mladého vězně ve Skřiváncích na niti, porodní báby Doroty Groerové v Kladivu na čarodějnice či zestárlé herečky Slávky Hradilové v komediálním dramatu Hvězda. V televizi si zahrála například tetu Plajznerku v pohádce Zapomenutý čert, babičku Snížkovou v seriálu F. L. Věk či matku ve Hře, kterou nikdo nepískal.
Osudem zkoušená Jiřina Štěpničková zemřela 5. září 1985 na rakovinu. Bylo jí dvaasedmdesát let.
1
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
