Předchozí
1 z 3
Další

Nejznámější a zároveň neoblíbenější český komiksový časopis Čtyřlístek za padesát let své existence zpříjemnil dětství několika generacím. Jen málo vyvolených se ale může pyšnit tím, že ve Čtyřlístku mohla publikovat.

Roman Bílek alias BeeSee je komiksový scénárista se na stránky legendárního časopisu dostal se seriálem Meloun & Sirka.Zdroj: Archiv Romana BílkaJedním z nich je právě Roman Bílek alias BeeSee. Komiksový scénárista se na stránky legendárního časopisu dostal se seriálem Meloun & Sirka, na kterém výtvarně spolupracuje s Pavlem Talašem alias Patou z Nového Jičína.

Rozhovor nejde začít jinou otázkou: Co přejete Čtyřlístku k 50. narozeninám?
Pracuji v ostravském Divadle loutek a tam hrajeme hru s názvem Čtyřlístek zasahuje. Ta končí přípitkem a slovy: ‚Na Čtyřlístek, ať nikdy neskončí!‘ Myslím, že nic lepšího přát časopisu nejde. Vyrostlo na něm několik generací dětí. To je něco úžasného a mimořádného, co si zaslouží uznání a respekt! Za sebe bych ještě dodal, že Čtyřlístku přeji, ať nekolísá s kvalitou, jak u příběhů, tak i po grafické stránce!

Jak jste se dali dohromady s Pavlem Talašem?
Pavel je sice původem z „New Jersey“ (směje se), ale už strašně dlouho bydlí v obci Měňanec u Berouna. Znám ho z jednoho internetového fóra, na kterém se svého času scházela zapálená skupina komiksových fandů. To bylo ještě v časech, kdy u nás komiksy moc vycházely. Zajímavé je, že z několika členů fóra se časem stali překladatelé, letteleři, přednášející, youtubeři, prodejci a jinak angažovaní komiksoví nadšenci. V té době jsme s kolegou Toem začali vydávat komiksový fanzin BubbleGun a Pavel nám přispěl do prvního čísla. Začali jsme si psát a následně spolu zkoušet a tvořit. Pikantní na tom je, že osobně jsme se setkali až o mnoho měsíců později. Dodnes je naše komunikace ohledně tvorby vesměs elektronická, naživo se vídáme spíše sporadicky. Vrcholem horečnatého řešení nějakého tvůrčího procesu jsou telefonáty. (směje se)

Společně jste autory kreslených postav Meloun & Sirka, které dostaly prostor právě ve Čtyřlístku. Jak k tomu došlo?
Čtyřlístek tenkrát oslovil Pavla, zda by pro něj nechtěl dělat seriál, a on mě ze staré známosti do projektu přizval. Nabídli jsme nový seriál ze světa O sněhu, který jsme tvořili, nebo „novinku“ Melouna a Sirku. S tím opět přišel Pavel, že když byl ještě malý, kreslil si komiks s postavičkami ve skafandrech, které se jmenovaly Meloun a Sirka, což byl jeho první pokus o komiksovou tvorbu. Jeden byl vytáhlý a hubený, druhý trochu tlouštík. Pointou bylo, že oba výtečníci budou cestovat po různých planetách a řešit tam problémy ve stylu, který jim je vlastní. Původně jsme zamýšleli, že by cestovali i do naší historie, ale ve Čtyřlístku oponovali, že podobný seriál už mají, takže by to nebylo úplně ono. Tím se okruh možných témat trochu zúžil, ale doufám, že jsme si s tím poradili dobře.

Roman Bílek alias BeeSee je komiksový scénárista se na stránky legendárního časopisu dostal se seriálem Meloun & Sirka.Zdroj: Archiv Romana BílkaMůžete Melouna a Sirku čtenářům ještě více představit?
Jsou to dva kluci ve skafandrech, kteří mají dobrodružnou povahu a nebojí se výzev. Jsou jako každý z nás, když sní, je vlastně možné cokoli. Původně to měli být „časonauti“, ale i když se v seriálu nějaké skoky časem objeví, jsou to vlastně spíše vesmírní dobrodruzi. Seznámili se s profesorem Zdrávasem, který je poněkud potrhlý vynálezce. Ten je úkoluje nejrůznějšími požadavky, z nichž následně vznikají zápletky příběhů. Každý díl je samostatně fungující epizoda, takže hoši musí jednat rychle a hlavně s humorem.

Co pro komiksového scénáristu znamená, když ho osloví Čtyřlístek?
Určitě nemůžu hovořit za všechny, ale mě osobně to moc potěšilo! Jako mladý jsem ‚na něm frčel‘ a na ty staré příběhy nedám dopustit. Rozhodně mě svým způsobem ovlivnily a ukázaly mi cestu do komiksového světa. Takže jsem naše angažmá bral tak, že přišel čas ‚splatit‘ to, co jsem si v mládí vybral. Ať se na Čtyřlístek díváte jakkoliv, rozhodně je to stálice, která u nás nemá obdoby!

Takže Čtyřlístek v mládí zformoval váš vztah ke komiksu?
Určitě. V té době byl u nás po komiksech hlad, ale nějak nebyla snaha jej zasytit. Myslím, že právě Čtyřlístek a Rychlé šípy byly prvními komiksy, které mě zaujaly. V rychlém sledu se přidaly třeba komiksy na zadní straně časopisu ABC, především pak letní a zimní speciály, kde se příběhy z posledních stran objevovaly uceleně. Ty byly neskutečné a četl jsem je pořád dokola. Pak jsem poznal pár věcí od Káji Saudka, což byl v té době nejvyšší ‚level‘ komiksového umu. Musím ještě zmínit časopis Kometa, kde také vycházely seriály na pokračovaní.

Jak vidíte budoucnost dětských komiksů u nás?
Popravdě je ta otázka zavádějící, protože komiks pro děti a mládež má u nás největší tradici. Naopak se strašně dlouho zbavoval dogmatu, že je jen pro děti. Komiks je přitom médium stejně jako literatura nebo film. Najdete v něm nejrůznější žánry od sci-fi, thrilleru, detektivky, erotiky, hororu až po životopisy, existencionální dramata či metodické učebnice, a je určen pro nejrozmanitější věkové a společenské kategorie. Může být zábavný stejně jako poučný, je jen na každém jednotlivci, co si z té pestré škály vybere. Dětské komiksy v současnosti určitě nejsou jen o tradici, ale na knižním trhu se objevuje množství nových, ať již původních nebo překladových komiksů právě pro tuto věkovou kategorii a rozhodně mají kvalitu. Takže to ve výsledku vidím dobře, ale je jen na rodičích, co svým dětem dopřejí, protože komiksy často nejsou nejlevnější. I já znám lidi, co tvrdí, že jsou předražené.

Roman Bílek alias BeeSee je komiksový scénárista se na stránky legendárního časopisu dostal se seriálem Meloun & Sirka.Zdroj: Archiv Romana BílkaA jsou?
Je to samozřejmě otázka priorit každého z nás. Rozhodně nechci moralizovat, jen chci říct, že mně rodiče v dětství udělali radost, když mi pořídili nějaké obrázkové čtivo nebo knihu. A taky je důležité zmínit, že pořád existují knihovny. Prioritou by mělo být podpořit touhu po poznání a zdokonalování se v jakékoli formě či oblasti. Jednoduše, když dítě baví číst, tak mu toho dopřejme co nejvíc. Nikde přeci není napsáno, že když nyní hltá komiksy, v budoucnu z něj nebude uznávaný vědec, lékař, astrofyzik.

Máte jako komiksový scenárista nějaký vzor?
Myslím, že období vzorů u mě skončilo, když jsem zjistil, že Jára Cimrman je fiktivní postava. (směje se) Ne, vážně, vzor nebo idol ve smyslu: být jako on, nebo ještě hůř být on – je podle mě, s prominutím, kravina. Stejně jako myslet si, že jsem Ronaldo nebo Shakespeare je nesmysl. Nikdy jsem nechápal lidi, co se vžili do někoho tak moc, že si na něj s vážnou tváří hráli. Já nechápu ani revivalové kapely, pokud hrajete píseň od svého oblíbence a vzdáváte mu tím hold, to je zcela v pořádku, ale stylizovat se přesně třeba do The Beatles…

Takže konkurenci nesledujete?
Ale určitě jsou komiksoví scenáristé, kteří mě inspirují, to ano. Tím, jaké mají nápady, jak pracují s příběhem, jaké pro něj zvolí tempo, jak jej strukturují, dávkují děj, co do příběhu vkládají ze sebe. Ale asi neznám žádného autora, od kterého by se mi opravdu líbilo vše, pod čím je podepsán. Z komiksových scenáristických stálic je pro mě top Alan Moore. Z těch, co se u nás představili později, mě nejvíc zaujali Joe Hill, Ed Brubaker a Jeff Lemire. Z českých pořád obdivuju Miloše Macourka, a to nejen pro komiksovou tvorbu, která je jen malým zrnkem v moři jeho scenáristické práce.

Co vás na této práci nejvíce baví?
Vymýšlení námětu, postav, příběhu, zápletky a následná práce s dějem, hrdiny, tempem… Vlastně celý ten proces ‚vdechnutí života‘. Od počátečního nápadu až po chvíli, kdy je vše hotové – obživne a vydá se mezi lidi. Pak člověk tak trochu zjistí, jak se asi cítili Rabi Löw nebo Viktor Frankenstein (směje se).

Kde hledáte inspiraci?
Všude kolem. Ukrývá se v tom, co čtete, vidíte, zažijete, co někdo vypráví, ve snech, v touhách, stejně jako ve strachu či obavách. Prostě ve všem! Kolikrát ji stačí jen zvednout. Nebo posbírat různé střípky a snažit se z toho slepit komplexní věc. Otázka pak jen je, jestli chcete mít vše fantaskní a dát tomu volný průběh, nebo zda chcete příběh zasadit do nějakých konkrétních reálií. V tom případě je potřeba si něco nastudovat, ať nejste za osla, který, jak se lidově říká, vaří z vody.

Máte třeba, jako celá žádá jiných kolegů a spisovatelů, nějakou „důvěrnou“ porotu (oponenturu), která scénáře čte ještě před vydáním?
Co se týká komiksových scénářů, tak ne, tam je oponenturou Pavel Talaš, případně jiný kreslíř. On je spolutvůrcem a musí vědět, zda se s námětem dokáže vypořádat jako kreslíř, fanoušek či člověk. Jestli vůbec chce to, co jsem vymyslel, ztvárnit. Když mu pošlu scénář, následuje debata, upřesnění, změny a teprve pak začíná on se svou část práce. Ale po letech, co spolu s Pavlem tvoříme, si důvěřujeme a zase tolik si do toho nekecáme. Navzájem si necháváme prostor pro vyjádření. To považuji za ideální v rámci toho, že naše komiksy považuji za společné dílo.

Jsou takoví všichni autoři komiksů?
Třeba Alan Moore je těžký diktátor, když vidíte jeho scénáře, tak tam pro kreslíře není moc prostoru pro vyjádření. Oba postoje mají své pro a proti, ale myslím si, že v našich podmínkách je lepší cesta kompromisu. Velcí komiksoví vydavatelé v zahraničí jednoduše kreslíři zaplatí v nadsázce vyloženě jen za ‚řemeslnou‘ práci. My s Pavlem děláme komiksy, protože nás to baví. A baví nás to dělat společně. Můj zájem je s ním spolupracovat, ne jej znechutit a odradit.

Roman Bílek alias BeeSee je komiksový scénárista se na stránky legendárního časopisu dostal se seriálem Meloun & Sirka.Zdroj: Archiv Romana BílkaPíšete i povídky….
(skáče do řeči) Tam už oponenturu mám a je to velmi přínosný proces, protože kolikrát zjistíte, že jste něco nevyjádřili tak, jak byl váš záměr a čtenář to chápe jinak, než jste chtěl. Pořád se považuji za začínajícího autora, který se má stále co učit, a když někdy vidím, jaké mají někteří souputníci sebevědomí a jak nahlížejí na svá díla, nestačím se divit. Spisovatel-scenárista by rozhodně měl mít sebevědomí, ale to by také mělo jít ruku v ruce s pokorou.

Jak ale získáváte zpětnou vazbu od mladých čtenářů komiksů?
To je opravdu problém. Jedinou zpětnou vazbu, kterou mám, jsou ohlasy od kamarádů a známých, kteří mají děti. Když se bavím s kolegy autory, jsou na tom podobně. Lidí, kteří by vám nějakým způsobem sdělili, že se jim něco líbilo a nelíbilo, zase tolik není. A mladých čtenářů už vůbec ne. Na oficiálně vydané počiny existují recenze, pár komentářů na různých databázích, ale moc toho vlastně není. Konstruktivní kritice a poučení se z chyb se rozhodně nebráním, a díky za to! Jako většina těch, kteří něco tvoří, už jsem sem setkal s hejtováním, s názory, které postrádají logiku. Asi to k tomu i ke koloritu dnešní doby patří. Nijak mi to nebere chuť k práci, jen mě kolikrát zaráží ta povrchnost sdělení, ale nechci to paušalizovat na společnost jako takovou. Těm posledním jmenovaným „kritikům“ bych akorát vzkázal: směle do toho, ukažte se!

Jak vznikla vaše přezdívka BeeSee?
To je takový starý a nudný příběh…

To nevadí, tak se o něj se čtenáři podělte…
Kdysi fungoval v Ostravě hudební klub Exit44 a já tam chodil od jeho otevření, protože jsem to měl z domu kousek. Tehdy byly populární takové ty klasické rockotéky, kdy se pouštěla do éteru reprodukovaná hudba podle nálady personálu a tanečníků. Majitel hledal lidi, co by se toho v klubu ujali, s jedním kumpánem jsme zrovna seděli na baru a on nás oslovil, jestli do toho nechceme jít.

Kývli jste…
Byli jsme tenkrát mladí a odvážní, tak jsme přikývli. Pak přišla otázka, jak nás má napsat do programu. Kolega měl jasno – Mr. Astaroth. Já byl v pasti, jen jsem věděl, že nechci být DJ, MC nebo něco podobného. Na to jsem se necítil. Z repráků zrovna hrála kapela Body Count, a jejich zpěvák Ice. T furt řval: „B. C., B. C., B. C.“ tak jsem mu řekl, ať tam napíše B. C. Následně se na ceduli a v programu objevilo: Hraje Mr. Astaroth a B. C. Dokonce nějací borci přišli, protože si mysleli, že to je nějaký black metalový koncert. (směje se) O pár let později jsme, a to už v klubu Hudební bazar, dělali takový věstník, já tam psal nějaké články a podepisoval se BC, protože mi to přišlo jako novinářská zkratka. A jednou mě šéfredaktor překřtil na BeeSee, a už to bylo. Dneska už používám zkratku jen u komiksů.

Roman Bílek (*1977)
S povídkami ostravského rodáka se můžete setkat v antologiích Ježíšku, já chci plamenomet 5 (2008), 7 antologie českého hororu, Poslední polibek, Sto hororů ve sto slovech (všechny 2016), Ve špatný čas na špatném místě (2017), Může se to stát i vám (2018) či v elektronickém čtvrtletníku Howard. V roce 2017 vydal debutovou elektronickou povídkovou sbírku Solení ran, která je na jeho webu zdarma ke stažení.

Věnuje se také komiksové scenáristice. S Pavlem „Patou“ Talašem vydali komiks O sněhu – Hledání jara (2014), souborné vydání komiksových stripů Sněhulení (2019). Společně pracovali také na seriálu Meloun & Sirka pro dětský časopis Čtyřlístek. Dohromady provozují autorské stránky Múzoleum.

Je spoluvydavatelem nejstaršího fungujícího komiksového fanzinu u nás – BubbleGun a žánrovým publicistou pro časopis a web XB-1. Druhým rokem je spolupořadatelem festivalu Fantastická Ostrava.