Pavel Gryga vydal osmou knihu básní Krajiny mého srdce, Sylva Stankušová sebrala své historky z lékařského prostředí i odjinud a knihu nazvala Kouty srdce a života. Marie Pěluchová přišla se svým detektivním románem Kletba prstenu.

„Myslím, že se to ještě nestalo, aby se sešly takové různorodé knihy,“ řekl za literáty Miloslav Oliva

Ve svých básních zůstal Pavel Gryga svůj. Znovu opěvuje beskydskou krajinu s jejími půvaby. Kolikrát se změní za den, za rok. Vždycky láká jako ta řeka Ostravice. Nedá se jen tak dívat, ale je třeba pohladit vzdutou vlnu, rozpraskanou kůru borovice, či si něco napsat na svitek dubové kůry.

„To abychom nezapomněli na verš a rým, který se nám vtíral do paměti. Vždyť ta krajina, to Pržno je básníkovo mládí se vším tím doufáním, hledáním v životě i láskách. Jděte a hledejte a jistě najdete střípky snů, nadějí i kapky slz a krve. To je ten domov, bez kterého se nedá žít. Je možno se vydat na Rhodos, Kos, nechat se oslnit mořem i památkami, ale v Beskydách je jako v peřinách. Zakutáš se a plní se ti přání,“ svěřil se Oliva. Ta se plnila i v osmé knize Pavla Grygy s fotografiemi Jaroslava Čecha.

Vzpomínkami je naplněna kniha Sylvy Stankušové Kouty srdce a života. Jsou to vzpomínky autorky nebo vybájené příběhy? To i ono. Jsou však živé. „Vidíme ty lidičky pohybovat se v lékařském prostředí, na různých cestách a prožíváme s nimi všechny příhody, které jim a nám přináší život. V prvním oddílu Pod bílým pláštěm je osm povídek o lékařích a sestřičkách, operacích, odměnách za ně a tak dále. Prostředí je podáno věrohodně, jak je autorka poznala od svých manželů – lékařů,“ řekl Oliva.

I druhá část knihy – Pánské humoresky (dvanáct povídek) je tvořena s dobrou znalostí prostředí. Třeba brněnská přehrada v povídce Příběh s člověkem, nebo krajina sopek u Bruntálu – Muž na sopce, nebo Praha v povídce Třetí grácie. Autorka si všímá každého detailu, aby nás vtáhla do děje, abychom se necítili jako vetřelci, ale spíše herci toho příběhu. Můžeme tu sledovat osudy lidí, směšné i tragické, ale i ty, kterých je nám líto. Jsou to dobře odpozorovaní hrdinové, se svou malostí i velikostí, jsme u nás doma, v lidské společnosti. Buďme pozornými čtenáři.

Marie Pěluchová po drobných povídkách a knize básní napsala detektivní román Kletba prstenu. Děj se odehrává u nás, ve Francii a v Egyptě. Jde o vraždu, tak jak to v detektivkách bývá. Víme, kdo byl zavražděn, ale nevíme, kdo vraždil a proč. Jen se můžeme domnívat. Od domněnek k důkazům je dlouhá cesta. Na tu se vydal český detektiv s francouzským komisařem. Je podobný Maigretovi, také ví, že se vše musí pořádně vyšetřit, že nás hned nenapadne řešení. Je vyslechnuto mnoho osob z hotelů a starožitnictví, vždyť jde o prsten. Ale ne ledajaký, ale historický.

(ol)