Předchozí
1 z 2
Další

První otázka se přímo nabízí, protože je o vás dobře známo,že jste ostravský rodák z Poštovní. Vracíte se tedy do Ostravy rád?

Do Ostravy se vracívám moc rád, akorát už ji vůbec nepoznávám takovou, jakou si ji pamatuju z toho období zhruba před třiceti pěti lety. V mých očích Ostrava v mnoha věcech prudce vystoupala nahoru, ale v mnoha věcech mě také zklamala. Mám na mysli především centrum, které je plné kasin a díky nákupním střediskům je ve srovnání s minulostí docela prázdné. V budovách dnešních heren si pamatuju obchodys potravinami, rybárnu, luxusní obchodní domy, co měly vysokou architektonickou cenu. Takové ty megalomanské koncepty nákupních center mě obecně děsí a bojím se, že život v centrech pomalu zabíjejí.

A v čem tedy v těch vašich očích Ostrava šla nahoru?

Velice mě těší, že v Ostravě vzniká celá řada malých podniků a kavárniček. A doufám, že ještě pořád existuje ten obchod, kde se prodávají pouze hranolky, to je pro mě úplná rarita. Těší mě i to, že Ostrava žije čirým a až mimořádným kulturním životem – ať už pomyslím na Colours of Ostrava nebo třeba samotné Letní shakespearovské slavnosti na Slezskoostravském hradě. Ostrava má velmi silnou divadelní základnu, což mě fascinuje, a troufám si říct, že v Komorní scéně Aréně a u Bezručů se mnohdy dělá lepší divadlo než ve většině pražských scén. Navíc mám ohromně rád okolí Ostravy, a to zejména Beskydy, mám z nich krásné vzpomínky na dětství a rád se do nich vracím.

Znamená to, že při tom všem, co děláte, stíháte sledovat i naši ostravskou divadelní scénu?

Určitě. Musím tedy přiznat, že už jsem v Ostravě dlouho neviděl žádné představení, ale alespoň si o nich čtu a mám přehled, co se kde dělá a kdo dostává jaká ocenění. A doufám, že letos to na celé čáře „slízne“ Pavla Gajdošíková za Maryšu, protože speciálně Pavla je pro mě zjevení, které po celé republice nemá obdoby.

Věřím, že jste se za svou kariéru s Williamem Shakespearem a jeho díly setkal mnohokrát. Máte nějakou jeho oblíbenou roli?

Nejsem ten typ, který má život rozdělený do kolonek toho „dobrého“ a „špatného“, takže to neumím úplně specifikovat. Mě spíš zajímají ti lidé, se kterými jsem se při zkoušení Shakespeara setkal, jako jsou například dva překladatelští giganti Shakespeara – pan profesor Martin Hilský a Jiří Josek. V ostravském Hamletovi, kde hraju Polonia, používáme Joskův překlad a musím přiznat, že mi jeho verze o něco bližší, snad se pan Hilský nebude hněvat. Text je srozumitelný a pro herce má výborný rytmus.

Letní shakespearovské slavnosti na Slezskoostravském hradě začaly premiérou známé tragédie Hamlet.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Zmínil jste překladatele, ale co třeba režiséři, na které rád vzpomínáte ve spojení se Shakespearem?

Velmi rád vzpomínám na Jana Kačera, se kterým jsem pracoval v Národním divadle na Zimní pohádce a Snu noci svatojánské. A mé poslední setkání se Shakespearem proběhlo s Jankou Ryšánek Schmiedtovou, která režírovala Hamleta prezentovaného v Ostravě na festivalu. To setkání s ní pro mě bylo kouzelné, ne často pracuji s dámami jako režisérkami, a ona je dámou se vším všudy, práce s ní byla velmi inspirující.


A kolegové herci?

I na setkání s nimi jsem měl velké štěstí. Při mé první inscenaci v Národním divadle jsem se potkal s lidmi, jako byl Josef Kemr, Josef Abrhám, Libuška Šafránková a spoustu dalších, od kterých jsem se toho mnoho naučil. Ale nemůžu vynechat ani herce, se kterými jsem se potkal při zkoušení Hamleta v Ostravě. Nemyslím jen Honzu Fišara, kterého znám už přes třicet let, ale celý ten tým. Ostrava má po čertech dobré herce a člověk musí hodně zamakat, aby vedle nich uspěl. Nevím, jak to dělají, protože jejich noční život je i na mě dost bujarý, ale ráno jsou vždy připraveni poctivě a tvrdě pracovat. Nejblíž mi jsou mé „herecké děti“ z Hamleta, Josef Kaluža a Pavlínka Gajdošíková, ti jsou podle mě mimořádně dobří. Ale pracovalo se mi dobře se všemi a jsem moc rád, že se s nimi potkávám.


A překvapilo vás třeba něčím zkoušení s Ostraváky?

Úplné překvapení to pro mě nebylo, protože vím, co Ostrava umí. Ale spíš mě zaskočilo, jak málo má ostravský Hamlet repríz. V Praze vzniká řada méně kvalitních představení, ale udělají mnohem víc uvedení. Nehledě na to, že Tomáš Savka, kvůli kterému jsem tu roli nejdříve vrátil, se do historie českých Hamletů zapsal velmi výrazným písmem.

Proč přesně jste původně roli odmítl?

Protože když jsem se poprvé dozvěděl, že by měl roli Hamleta ztvárnit Tomáš Savka, kterého jsem do té doby osobně neznal a měl jsem ho jen za zpěváka ze SuperStar, tak mi to přišlo absurdní. To jsem ještě neměl představu o tom, co v něm je. Musel jsem se mu poté několikrát omluvit, protože jsem byl – jako mnozí další – šokován a nadšen tím, jak Tomáš Hamleta odehrál.


Byla pro vás role Polonia v Hamletovi výzva?

Ve svém věku už moc nevím, co je to výzva, a moc to neprožívám. Na divadelním herectví je výborné to, že když usednete k textu, tak nikdy nevíte, co z toho vzejde. Herec má často vysoké představy, které se nakonec nedají zcela naplnit a výsledek je odlišný od toho původního ideálu. V drtivé většině už tedy vycházím z čisté koncepce hry. Má postava Polonia vždycky osciluje na tom, jestli je to čistý pragmatik, nebo bláznivý stařec. Já sám to do dnešního dne nevím, protože díky mým báječným kolegům se to pokaždé mění a vyvíjí.

Na Slezskoostravském hradě během slavností panuje specifická atmosféra. Jak na vás toto místo jako na herce působí?

Jako první se mi vybaví to hrozné teplo. Ale to místo je samozřejmě impozantní a hlavně symbolické, protože Shakespearův Hamlet se také odehrává na hradě. Navíc si vzpomínám, jak jsem si tam jako dítě hrával a byla to úplná ruina. Díky Hamletovi jsem se tam po čtyřiceti letech vrátil a byl jsem mile překvapen, jak citlivě je Slezskoostravský hrad zrekonstruovaný. A v amfiteátru se mi tam hraje velmi dobře, ze všech míst, kde jsme Hamleta uvedli, se mi tam asi líbí nejvíc.

Letní shakespearovské slavnosti na Slezskoostravském hradě začaly premiérou známé tragédie Hamlet.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Jak vnímáte ostravské publikum?

Když se na to pořádně podívám, Ostrava má velmi kultivovaného diváka. Všechny druhy umění jsou totiž v Ostravě na vysoké úrovni, ať už je to balet, opera, činohra či populární hudba. Vzpomínám si na ostravské legendy, jako je Igor Vejsada, který zanechal velkou stopu na ostravském baletu, nebo na výjimečné operní zpěváky, jako na Čeňka Mlčáka, Evu Kinclovou, Karla Průšu, Michaela Kozelského, Evu Gebauerovou--Phillips či činoherní herce Miroslava Holuba, Stanislava Šárského, Ivana Dědečka, Honzu Filipa a na celou řadu vynikajících režisérů, jako je Jan Kačer a na hvězdy populární hudby jako na Věru Špinarovou, Marii Rottrovou, Jaromíra Nohavicu, Buty a tak dále. V Ostravě se tedy hraje velmi dobře, protože diváci jsou tam znalí a erudovaní, ale zároveň neodpouští polovičatost a nízkou kvalitu, to se mi moc líbí. Ostrava má obrovského kulturního ducha.

Kdybyste si mohl vybrat jakoukoliv postavu z her Williama Shakespeara, jaká by to byla? Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si od něj chtěl zahrát?

Opravdu vysněné role jsem měl tak do dvaceti pěti let. Teď už si myslím, že hrát malou roli v Shakespearovi s dobrým souborem a režisérem je větší výhra, než hrát například Othella v divadle se špatnými kolegy a nezkušeným režisérem. Ale můžu říct, že se mi líbí figury jako Jago, král Lear nebo Malvolio, kterého jsem hrál ještě na JAMU.

A zápasíte na jevišti ještě někdy s trémou?

Musím říct, že ano. Vážím si totiž všech lidí, kteří přijdou do divadla. Divadlo je dialog mezi jevištěm a hledištěm, a bez diváků by byla má práce k ničemu. Už dávno nebojuju s tou trémou spojenou s touhou po úspěchu, ale spíš s trémou ze zodpovědnosti, abych nezklamal diváky.

Poslední otázku mi dovolte pojmout trochu bulvárně. V poslední době jste prošel jste velkou změnou životního stylu, projevilo se to i na jevišti?

Určitě. V prvé řadě můj kostým po představení už není o tři kila těžší než předtím, kdysi jsem se na jevišti strašně potil. A mám pocit, že díky tomu, že jsem se nově stal otcem, mám skvělou podporující partnerku, zhubl jsem a změnil svůj jídelníček, tak se mi pracuje o moc lehčeji.

Kateřina Huvarová