Miroslav Etzler: Ostrava šla v mnoha věcech prudce nahoru

První otázka se přímo nabízí, protože je o vás dobře známo,že jste ostravský rodák z Poštovní. Vracíte se tedy do Ostravy rád?

Do Ostravy se vracívám moc rád, akorát už ji vůbec nepoznávám takovou, jakou si ji pamatuju z toho období zhruba před třiceti pěti lety. V mých očích Ostrava v mnoha věcech prudce vystoupala nahoru, ale v mnoha věcech mě také zklamala. Mám na mysli především centrum, které je plné kasin a díky nákupním střediskům je ve srovnání s minulostí docela prázdné. V budovách dnešních heren si pamatuju obchodys potravinami, rybárnu, luxusní obchodní domy, co měly vysokou architektonickou cenu. Takové ty megalomanské koncepty nákupních center mě obecně děsí a bojím se, že život v centrech pomalu zabíjejí.

A v čem tedy v těch vašich očích Ostrava šla nahoru?

Velice mě těší, že v Ostravě vzniká celá řada malých podniků a kavárniček. A doufám, že ještě pořád existuje ten obchod, kde se prodávají pouze hranolky, to je pro mě úplná rarita. Těší mě i to, že Ostrava žije čirým a až mimořádným kulturním životem – ať už pomyslím na Colours of Ostrava nebo třeba samotné Letní shakespearovské slavnosti na Slezskoostravském hradě. Ostrava má velmi silnou divadelní základnu, což mě fascinuje, a troufám si říct, že v Komorní scéně Aréně a u Bezručů se mnohdy dělá lepší divadlo než ve většině pražských scén. Navíc mám ohromně rád okolí Ostravy, a to zejména Beskydy, mám z nich krásné vzpomínky na dětství a rád se do nich vracím.

Znamená to, že při tom všem, co děláte, stíháte sledovat i naši ostravskou divadelní scénu?

Určitě. Musím tedy přiznat, že už jsem v Ostravě dlouho neviděl žádné představení, ale alespoň si o nich čtu a mám přehled, co se kde dělá a kdo dostává jaká ocenění. A doufám, že letos to na celé čáře „slízne“ Pavla Gajdošíková za Maryšu, protože speciálně Pavla je pro mě zjevení, které po celé republice nemá obdoby.

Věřím, že jste se za svou kariéru s Williamem Shakespearem a jeho díly setkal mnohokrát. Máte nějakou jeho oblíbenou roli?

Nejsem ten typ, který má život rozdělený do kolonek toho „dobrého“ a „špatného“, takže to neumím úplně specifikovat. Mě spíš zajímají ti lidé, se kterými jsem se při zkoušení Shakespeara setkal, jako jsou například dva překladatelští giganti Shakespeara – pan profesor Martin Hilský a Jiří Josek. V ostravském Hamletovi, kde hraju Polonia, používáme Joskův překlad a musím přiznat, že mi jeho verze o něco bližší, snad se pan Hilský nebude hněvat. Text je srozumitelný a pro herce má výborný rytmus.

Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Zmínil jste překladatele, ale co třeba režiséři, na které rád vzpomínáte ve spojení se Shakespearem?

Velmi rád vzpomínám na Jana Kačera, se kterým jsem pracoval v Národním divadle na Zimní pohádce a Snu noci svatojánské. A mé poslední setkání se Shakespearem proběhlo s Jankou Ryšánek Schmiedtovou, která režírovala Hamleta prezentovaného v Ostravě na festivalu. To setkání s ní pro mě bylo kouzelné, ne často pracuji s dámami jako režisérkami, a ona je dámou se vším všudy, práce s ní byla velmi inspirující.