„Kapely jsou spíše takové zpestření. Lákají mě přátelé, možnost vyjít si ven,“ shrnula čtyřiadvacetiletá Gabriela Cymorková, která odhadla, že v posledních deseti letech vynechala snad jen jeden ročník. „Kdysi jsem tu chodila s rodiči, od šestnácti s kamarády,“ smála se.

Podle ní jsou možná trochu srovnatelné jen akce v jablunkovském lesíku a festival PZKO, jenže Hutnický den je prostě jeden. Nad jménem konkrétní kapely, která ji v pátečním programu přece jen upoutala, neváhala. „Horkýže Slíže, ti nikdy nezklamou. Je s nimi sranda,“ ví Cymorková.

Skalní příznivci se do areálu rádi vracejí

Slovu „tradice“ se nevyhnul ani 47letý Miroslav Konečný, a to nejen proto, že v železárnách pracuje. „My co tady žijem, Třinec máme rádi,“ poznamenal. „Chodím pokud možno každoročně. Nová seznámení, kontakty, známosti. Je to dobrá akce, dobrá věc, každý si najde to svoje. Myslím si, že se to i zlepšuje,“ pravil muž, jenž čekal hlavně na koncert Františka Nedvěda. S jedinou výtkou, kterou v pátek redakce slyšela, přišla Gabriela Cymorková. „Akorát to chce víc laviček,“ zamyslela se u stánků s občerstvením.

Třiadvacetiletý Tomáš Konečný plánoval, že vydrží až do tří hodin do rána. Na zimním stadionu se totiž po vystoupení Lucie Bílé připravovala noční diskotéka. „Vždycky, když jsem šel na ,Hutník´, bylo fajně,“ řekl. „Čekala jsem na Věru Špinarovou, to je můj favorit. Teď jdeme na Charlie Straight, ty kluky známe odmalička, a na Lucku Bílou. Máme rádi i Pražáky,“ upozornila Dana Cieslarová. Také ona ctí tradici. „Musíme to podpořit. Marné, jsme Třinečáci,“ řekla devětačtyřicetiletá žena. Vzpomínala, že slavnosti, ještě před vznikem samostatného Hutnického dne, železárny pořádaly už před desítkami let. „Kdysi to bývalo poslední srpnový víkend,“ pravila Cieslarová.

K tomu, aby byla akce výjimečná, stačí podle Štěpánky Slušné dvě věci. „Dobrý program a hlavně počasí,“ myslí si Slušná. Její manžel Petr to vidí stejně. „Každopádně tady chodíme, abychom se potkali s přáteli. Je to zajímavé – Třinec není tak velké město, ale někdy tady člověk potká lidi, které za celý rok nepotká,“ zopakoval známé „kouzlo“ několikahodinové slavnosti.

Kapela Horkýže Slíže na hlavní scéně rozparádila i fanynky, které k podiu přišly už půl hodiny před koncertem. „Těšíme se na ně od té doby, co víme, že tu budou. Diskotéka? Já jdu do práce, takže ne,“ řekla Deníku jednadvacetiletá Lucie Babilonová z Vendryně. „Je to akce století, na tu jde každý Třinečák. Čekáme, to místo nám už nikdo nevezme,“ smála se u zábradlí v hale její o rok mladší kamarádka Táňa Sikorová. Lídr slovenské kapely Peter Hrivňák si po každé písni zakřičel název hutnického města. Občas se zajímal o to, zda třinecké publikum, které prý kapela miluje, má co pít, a hokejové fandy uklidňoval po debaklu s Kanadou. „Aj my sme prehrali,“ připomněl.

Halu velmi slušně zaplnila rovněž Lucie Bílá.

Kam dál? Třináctý Hutnický den nabídne Bílou a Horkýže Slíže