Milovníci fotografie si zde mohou přijít pro poučení i pro zamyšlení. Nebudou zklamání, protože obojí je zde zastoupeno v plné míře. Jan Kufa není v našem regionu neznámý pojem. Dokonce se ani na region nemusíme omezovat, protože není neznámý ani celém kraji, dokonce ještě dál. Jeho fotografie se objevuji na výstavách po celé republice. Objevily se i v prestižní výstavní síni Chagal v Ostravě.

Dílo Jana Kufy lze rozdělit do dvou kategorií. Ta první je nehmotného charakteru a spočívá v jeho schopnosti pracovat ve prospěch někoho jiného, mít radost z úspěchu přátel nebo nějakého většího celku. „Míním zde především jeho dlouhodobé působení ve Fotoklubu Jablunkov, který i jeho zásluhou patří mezí špičky v České republice. Uplatňuje zde své organizační schopnosti, nezkrotnou energii a také komunikační dovednosti,“ prozradil Jan Bocek z Klubu přátel umění v Třinci.

Ta druhá je jeho dílo samotné. Fotografuje krajinu, reportáž, přírodu, ale v poslední době hlavně portrét. Fotografování portrétu je dosti obtížné a ne každý má předpoklady, aby zde dosáhl úspěch. Vyžaduje, aby umělec dokázal navázat se svým modelem bezprostřední kontakt a důvěru, aby uměl svůj model odpoutat od samotného fotografování, protože model, většinou ve snaze vypadat na fotografii čím nejlépe, nasadí ztvrdlý úsměv, připomínající škleb. A to je parketa Jana Kufy, který prostřednictvím svých komunikačních schopností dokáže svůj model uvolnit a připravit pro snímání. Portrét vyžaduje vytříbený cit pro výběr modelu. Zde také autor prokazuje neobyčejný talent a cit. Ve většině případů si vybírá lidi, kteří již mají do obličejů vyryt svůj životopis. Ne napudrované tvářičky modelek, ale drsné tváře, rozbrázděné vráskami svých útrap, podávajících svědectví o pravdě života. Nechybí zde však ani mládí a jemnost. „Pozorný divák postřehne, jak dovedně Jan Kufa pracuje se světlem, pozadím, kompozicí, aby jeho lidé odhalili svou psychiku a podali nám své sdělení o životě samotném,“ vysvětlil Bocek.

Na výstavě jsou všechny fotografie černobílé. Více diváka odtahují od reality a dávají vyniknout hodnotám abstraktnějším, na které klade autor důraz. Většina fotografií na výstavě prezentovaných je nafotografována analogově, tady na film, i když se tomu Jan Kufa dlouho bránil, přeci jenom podlehl digitalizaci a některé fotografie už jsou nafoceny digitálně. V obou případech mají velmi dobrou technickou kvalitu. Jan Kufa si vytříbil velmi jednoduchou, takřka minimalistickou formu pro své fotografie. K portrétům nepřidává žádné jiné atributy, nevodí své modely do atraktivního prostředí, nepoužívá ateliér ani umělé osvětlení. „Přesto mají jeho portréty velkou sílu výrazu a přesvědčivost. Toho dosáhnout není snadné, a proto je Jan Kufa tím, čím je,“ uzavřel Bocek.