V rámci vernisáže bude promítnut film Vyškov v proměnách času. Kamera, scénář a režie: Radomír Jadomek. Námět a scénář: Libor Veselý. Hudba: Michal Smolan. Komentáře: Rudolf Sacký a David Blue Březovják. Hra světla a stínu, prach poletující vzduchem, temné kouty, starobylé trámy, dávno zapomenuté věci, které majitelům bylo líto vyhodit. To vše zachytili fotoaparátem autoři z vyškovského fotoklubu Orion, Václav Horák, Václav Koudelka, Pavel Otevřel a Pavel Procházka. Aby zobrazili tajemnou atmosféru, neváhali se ušpinit a prošmejdili půdy, podkroví a vikýře

„Chtěli jsme se vypravit do míst, kde je skryté nejenom harampádí, ale kde se po mnoho let ukládají zapomenuté a nepotřebné ale krásné předměty, kde se schovávají v čase ztracené vzpomínky a někdy i celé lidské životy. Každý předmět se tam mění pod nánosem prachu ve skrytý poklad,“ nastínil atmosféru jeden z vystavovatelů Pavel Procházka.

Na půdu člověk tradičně vstupuje s jakousi posvátnou bázní. Vládnou tam netopýři jako strážcové minulosti a každý návštěvník tam musí dodržovat pravidlo nedupat. „I toto umocňuje zvláštnost těchto prostor, kde našlapujeme s opatrností. Podlaha se chvěje, a i když nese tíhu mnoha let, jako kdyby již nemohla unést jediný krůček. Půda začíná dýchat. A člověk se tam začíná cítit jako nevítaný host,“ vylíčil své zážitky ze starobylých prostor Procházka. Ale když půdu opouštěl, znovu se zatajeným dechem děkoval obyvatelům toho roztodivného místa, že mu prokázali tu čest odnést si kousek tajemství, kousek harampádí, kousek dávno ztraceného času.

Pro svůj výlet do tajemného světa si fotografové z Orionu vybrali ty největší a nejzajímavější půdy ve Vyškově. „Navštívili jsme s fotoaparátem půdy základní školy na Nádražní 5, Besedního domu, Muzea Vyškovska, sokolovny a Sokolského domu. Fotografie nejsou označené, protože tento prostor by si měl uchovat svá tajemství, která se zjevují jen jeho návštěvníkům,“ dodal Procházka.

Návštěvníků této výstavy se téma líbí, jak dokazuje jeden komentář: „Je to zajímavý nápad, neotřelý. Je to něco jiného než obvyklé krajinky nebo zátiší. Očekával jsem sice i nějakou domáčtější půdu plnou lyží, slunečníků, odřených hraček, prasklých lamp a starých koberců, ale zato jsem se díky fotkám podíval tam, kam se asi nikdy osobně nedostanu. A ať už jsou fotografie černobílé nebo barevné, mají velice zvláštní atmosféru.“ (mach)