Jak Evžen Hofmann říká, zapomeňme na klasickou českou kytarovou školu, kterou sice sám velice uznává a ctí, avšak rozhodně ji nehodlá napodobovat. Album Kytarista po hvězdách čerpá z nejrůznějších hudebních škál a motivů, cizokulturních harmonií a pestrých aranží a rejstříků. Právě zmíněná pestrost byla naznačena již na předchozí desce Retrospektiva, nyní Evžen Hofmann myšlenku rozvíjí a utvrzuje.

Kytarista po hvězdách je opět deskou, kterou Hofmann cílí pro posluchače instrumentální hudby, avšak ne té, která si hraje na těžkou snobskou alternativu. Skladby mají i přes ryze instrumentální charakter líbivý feeling s náladou a myšlenkou lehkosti.

V mnohém deska čerpá z blízkovýchodních motivů, přičemž i kytarové rejstříky čerpají z nejrůznějších odstínů a barev. Lze také poznat, že hudebník využil také svůj producentský um – zvuk desky je vyrovnaný a neslévá se, což prospívá zejména partům, kde nechává Hofmann vyniknout nejen kytaře, ale i postranním, avšak stejně důležitým momentům, například atmosférickým východním harmoniím nebo dalším cizokulturně znějícím efektům.

Album střídá nálady téměř jako na houpačce, ale nepodbízí se a necílí na ty, kteří hledají za instrumentální hudbou nutně jen okázalost a přehnané intelektuálství. Naopak, myšlenka možná doletí právě k těm, kteří si „pouze“ chtějí vychutnat instrumentální hudbu, která je koncipována jako komplex písniček a ne sled několika patnáctiminutových složitých kompozicí.

Kytarista po hvězdách je albem, které svou cílovou skupinu nalézá v lidech, kteří jsou zatíženi na melodickou hudbu a pestré aranže. Doufejme a přejme jeho autorovi, že nalezne více pochopení, než deska předchozí, a že samozvaní kritici se už tím, jaká je doba, zaměří více na svou vlastní tvorbu.