Ani letos nechybí známí řezbáři Milan Pařenica, Zdeněk Matyáš, který nevynechal jediný ročník setkání nebo domácí Petr Stoklasa, známý svými štípanými holubičkami. Ze slovenské Banské Bystrice dorazili, na Valašsku už dobře zavedení, řezbáři Pavol Fabík a Imrich Madluška.

Velký zájem budil nejstarší, ale stále vitální Otakar Jakubík, který letos oslaví osmasedmdesát. „Nejraději vyřezávám různé pajduláky, ale když mě to přestane bavit, dám se třeba na reliéfy,“ sdělil Jakubík a ukázal na své nejnovější plastiky. Figurek už vytvořil tolik, že by je dnes těžko někdo spočítal.

Řezbář z Vyškova přiznává, že často úmyslně ignoruje detaily a fantazii nechává dveře otevřené dokořán. „Nesnažím se za každou cenu zobrazit realitu,“ dodává Jakubík a vytahuje figurku, která má jen tři prsty na nohou. Zvláštně působí také ovečka s hlavou připomínající hrocha. Další postavy ale nezapřou vysokou uměleckou hodnotu i navzdory tomu, že jim třeba chybí ruce.

Letošního setkání řezbářů se účastní také řada mladých talentů.

Devatenáctiletý Jiří Zajíček, jednadvacetiletý Roman Mikuš, nebo o tři roky starší spolužáci Tomáš Juřička a Bohuslav Vašut udivovali svými vyspělými pracemi.

„Většinou dělám reliéfy s lidovými náměty, týkající se například práce v lese nebo na poli. Často také zobrazuji zvířata. To všechno je samozřejmě zasazené do valašské krajiny,“ popsal Bohuslav, který je pravnukem Jana Petřeka. Ten patřil mezi nejznámější karlovské řezbáře: proslavil se hlavně unikátními vyřezávanými figurkami.

O pohodu se v areálu muzea včera postarala také půvabná cimbalistka Bronislava Dočkalová, večer se pak uskutečnil koncert Tomáše Kočka. „Akci ukončíme v neděli. Letos mají řezbáři ve své tvorbě absolutní volnost, žádná témata jsme nevyhlašovali,“ informovala Jana Dočkalová z pořádajícího sdružení Urgatina.