Svůj život spojil především s prací v ostravském studiu České televize, kde byl zaměstnán od jeho úplných počátků v roce 1956. Nejprve jako asistent režie, později jako kmenový režisér až do roku 1990, kdy odešel do penze. I v důchodovém věku se ale nadále věnoval natáčení televizních pořadů a filmů.

Rodák z Vinohrad zasvětil svůj život Ostravě

Zdeněk Havlíček, jako rodák z pražských Vinohrad, chtěl přitom původně hrát fotbal a dokonce do svých dvaceti kopal za klub Bohemians. Své první setkání s televizí si odbyl už v roce 1951, ještě před vojnou. S loutkářem Josefem Pehrem byl tehdy pozván do Radioústavu, kde se rodilo televizní vysílání.

O pět let později už stál u zrodu ostravského studia a režíroval první živé přenosy v nevelké místnosti v přízemí odbavovací budovy hošťálkovického vysílače, kterému se přezdívalo hlasatelna. V 60. letech vytvořil několik sérií úspěšných hudebních cyklů s dirigentem Vladimírem Brázdou (např. Skříňka s líčidly, později pak Země úsměvů a snů či Melodie vzpomínek).

Zdeněk Havlíček se věnoval hudebně-zábavným žánrům prakticky celý svůj tvůrčí život. Na počátku 70. let natočil podle scénáře Jaroslava Dietla jeden z nejsledovanějších pořadů tehdejší doby – devítidílný seriál Dispečer a děvčátko z kolonie s vynikajícím Josefem Kobrem v hlavní roli. Havlíček poté s Dietlem spolupráci rozvíjel i v následných televizních filmech (Příběh středního útočníka s Jaromírem Hanzlíkem v hlavní roli).

Divadélko pod věží, Na stopě a další

Do 80. let vstoupil Havlíček dalším populárním seriálem Můj táta byl, který je možné považovat za jakýsi předobraz současných talk-show.V roce 1985 režíroval i první legendární Kavárničku dříve narozených s průvodcem Ondřejem Suchým. V oblasti hudebně-zábavných pořadů patřil k jeho nejvýraznějším cyklům na ostravské obrazovce pořad Divadélko pod věží s moderující zpěvačkou Marií Rottrovou.

Zdeněk Havlíček spojil své jméno i s takovými pořady, jakým je například policejní magazín Na stopě.

Jeho srdeční záležitostí byly v 90. letech zejména pohádky, například Šmankote, babičko, čaruj, O králi, hvězdáři, kejklíři a třech muzikantech nebo Čerte, drž se svého kopyta. Tvůrčí elán ho neopouštěl ani v posledních letech, kdy i přes zdravotní komplikace, až do posledních dnů svého umělecky bohatého života stál na postu režiséra nejrůznějších televizních či filmových zakázek i nesčetných kulturních a společenských akcí.