„Znám se s majitelem Hradu a domluvili jsme se, že sochu vytvořím právě zde. Lidé se zastavují, zajímají se, co ze dřeva vznikne, diskutují se mnou,“ vyprávěl řezbář, kterého těší, že hosté zařízení kolem něj neprocházejí lhostejně. „Přeji si, aby má tvorba vyvolávala v lidech pocity, aby je ovlivňovala. Proto se také v mých dřevořezbách objevuje symbolika. Umělecká tvorba vlastně kopíruje a odráží můj život,“ prozradil Jiří Vyvial. Přestože nevytváří realistické sochy, vždy si práci dopředu pečlivě připraví a plastiku si nakreslí na karton. „Z osmdesáti procent mám jasno, než začnu. Někdy ale změním drobnosti v průběhu práce,“ připustil řezbář. Začínal před patnácti lety vyřezávat ze dřeva srdíčka. Když zjistil, že se lidem líbí a působí jim radost, pustil se do složitějších věcí. „Vytvářel jsem cykly na téma radost a andělská láska. Někdy si prací odpovídám na životní otázky, dostal jsem se až k věčnosti,“ vysvětloval Vyvial. „A tento anděl? Myslím si, že anděla potřebuje každý člověk. Ochraňuje jej a pomáhá mu. A kdo jej nemá, musí si jej ode mne koupit,“ zasmál se umělec.