První zastávka nás čekala ve Vilniusu, kde jsme obklopeni památkami a přírodou nasávali atmosféru a nabírali sílu na další cestu. Kromě malé vesničky s dominantním kostelem se zlatou střechou tyčícím se mezi skromnými příbytky jsme až do největšího z nejsevernějších měst naší planety nenarazili na nic pozoruhodného. Petrohrad nám však vyrazil dech. Jeho gigantické historické stavby, které užíval sám Petr I. Veliký, vynikaly i ve stínu ještě větších neofunkcionalistických budov.

V pátek navečer jsme se přesunuli na úvodní ceremoniál, kde jsme spolu s dvaceti dalšími vybranými sbory zahájili festival zpěvem hymny Pajušči mir. Příští den nás čekal první koncert, který se konal blízko Peterhofu. Společně s Lotyši, Italy a Poláky jsme představili hudbu z různých koutů Evropy. Přijetí Martinů ruským publikem, které obsadilo koncertní sál do posledního místa, bylo více než vřelé. Dlouhý potlesk a volání „bravo“ nám dodávalo energii do nadcházejících dnů.

Neděle byla naším soutěžním dnem a nervozita stoupala. Celkem se do soutěže zapojilo 52 sborů ze 17 zemí světa, ten náš konkrétně do 2 kategorií – Smíšené sbory (7 sborů) a Folklórní hudba (15 sborů).

„Jednalo se o jedny z nejnáročnějších kategorií, nejen co se počtu přihlášených sborů týče, ale především pro jejich vysokou úroveň. Byla to tělesa převážně akademická a jen zřídka amatérská jako my,“ vysvětlil sbormistr pěveckého sdružení Martinů Michal Zátopek a dodal: „Kritéria soutěže byla jasně dána a za každou chybu se srážely body, čímž se vzdalovala možnost dobrého umístění.“ Do soutěžního vystoupení jsme se však zakousli s vervou a ukázali jsme, jak se u gorolů haleká za lasami, za gurami a za dolinami. Prezentovat naše regionální písně i ostatní sborový repertoár jsme měli možnost i na dalších nesoutěžních koncertech.

Předposlední den pobytu v Petrohradu se konalo slavnostní vyhodnocení. Náš sbormistr s potěšením převzal dvě třetí místa a cenu pro klavíristu Pavla Dudu za nejlepší klavírní doprovod. „Je to velký úspěch. Máme radost, že se v konkurenci sborů z celého světa neztrácíme. Naopak ukázali jsme, že sborová hudba má v Česku a v Třinci dlouholetou tradici,“ doplnil Michal Zátopek.

V časných ranních hodinách 8. srpna jsme se vydali do Rigy. V Novém kostele sv. Gertrudy nás přivítala delegace místních ambasadorů z České republiky a dalších pěti zemí světa. Pro ně i ostatní diváky jsme zde zazpívali poslední koncert společně s naší hlasovou poradkyní doprovázející nás na našem turné, talentovanou sopranistkou Martou Reichelovou.

Jménem sboru bych chtěl poděkovat statutárnímu městu Třinec, Moravskoslezskému kraji a sponzorům za velkou podporu. Rád bych poděkoval také sbormistru Michalu Zátopkovi za odborné vedení i náročnou celoroční přípravu, stejně jako organizačnímu týmu, díky kterému se stal náš sen realitou.

AUTOR: JIŘÍ MACHÁLEK