Na pozvánce k výstavě je na snímku nejoblíbenější modelka, dcera Sylva. Ale Mrózková měla o důvod víc vybrat si právě tuhle fotografii – líbila se i světoznámému fotografovi Robertu Vanovi. Dále pak určitě stojí za zmínku „Poslední večeře“. Nápad nafotit obecně známou situaci autorka realizovala za pomoci přátel, které stylizovala do jednotlivých postav.

Portréty krásných lidí nafotila Ivana v Namibii, charismatického muže si vyhlédla ve Španělsku, laskavého člověka vyfotila v Bystřici. „Fotografie jako výtvarné medium se začala prosazovat teprve nedávno a dá se říci, že si velmi rychle prosadila své postavení a v současné době je rovnocenným partnerem ostatních výtvarných oborů,“ řekl při příležitosti výstavy v Bystřici Jan Bocek. To se projevuje i ve vyrovnávání cen v současné době prodávaných fotografií s cenami maleb, grafik a některé fotografie se prodávají za opravdu horentní sumy.

„Mnoho lidí přejde po louce a vůbec nevidí to, co tam je zajímavostí a krásy, kolik odstínů zelených barev, nemluvě o barvách květů, kolik nádherných třpytů a světel, zajímavých odstínů a tvarů. Nanejvýš si začnou stěžovat na to, že je tráva šimrá, a že musí jít pěšky,“ uvedl příklad Bocek s tím, že právě umění dívat se odlišuje dobrého fotografa od ostatních. „A toto umění ovládá i autorka fotografií Ivana Mrózková. Jenže její prostor pro tvorbu není louka, ale člověk. Prostor mnohem složitější a komplikovanější, ale také o to zajímavější. Pohybovat se v tomto prostoru znamená nejen dbát na zásady kompozice, barevnosti, světla, ale také proniknout do nitra člověka v jeho nekonečné složitosti. Ivana Mrózková to umí,“ vysvětlil Bocek.

Podle něj fotografka také umí vystihnout okamžiky, ve kterých se člověk tváří přirozeně, kdy harmonizuje s prostředím, ve kterém žije. „Zůstal mi v paměti portrét starého muže, který má za sebou jistě těžký život, což je vyryto ve vráskách jeho tváře, ale také je patrné, jak se dovede s osudem poprat a vnímavý divák jistě postřehne pokoru, s jakou snáší všechny těžkosti. Také portrét muslimské zahalené ženy se mi jeví zajímavým. Je v něm pohoda a spokojenost, tak si protiřečící s všeobecně přijímanou masáži sdělovacích prostředků o útisku žen v muslimském prostředí,“ pokračoval Bocek.

Samostatnou kapitolou je na výstavě fotografie reportážní a dokumentární, kde autorka představuje fotografie ze svých cest v exotických krajinách. Tento okruh fotografií zřejmě patří asi k tomu nejlepšímu, co lze na výstavě spatřit. Zde autorka prokazuje postřeh a cit pro zachycení typického prostředí a lidí, a to čistě, jednoduše, bez zbytečného balastu. Ivaně Mrózkové není cizí ani experimentování v oblasti modelingu a stylizované výtvarné fotografie. Krásu dívčího portrétu a aktu předvádí na svých fotografiích s citem pro kompozici, pohyb a světlo. Vyznívají jako smyslné, něžné obrazy mládí bez příchutí hrubosti a vulgarity. Přitom nesklouzávají do podbízivé sladkosti a kýčovitosti.

„Všechny fotografie mají vysokou technickou kvalitu. Je až s podivem, jak se autorka v poměrně krátké době dovedla s tímto, pro mnohé fotografy obtížným úskalím, vyrovnat. Těm, kteří se zajímají o fotografii ale i těm, kteří se zajímají o cestování a život v cizích krajích, doporučuji výstavu navštívit,“ uzavřel Bocek. Tři desítky portrétů a akty můžete vidět na vlastní oči denně od 10 do 17 hodin.