Vystavená dílka jsou doslova nabita tajemnou magickou ženskou energií. Ženy umí mít tisíc tváří, někdy jsou z nich divoké šelmy, jindy tajuplné kouzelnice, smyslné krásky, děvčátka, dračice, rozpustilí smíšci, citlivé přítelkyně, něžné matky i moudré paní. A právě mnohobarevné záblesky ženské duše se Soňa Komárková snaží zachytit a zvěčnit na svých fotkách a kolážích. „Fotografii jsem začala studovat už od svých patnácti let na střední umělecko průmyslové škole, kde jsem studovala obor grafika,“ pověděla Soňa Komárková.. „Od černobarevné fotografie jsem postupně přecházela k barevným a od krajin k portrétům a lidem,“ dodala. Tématu žen a jejich tajemství se začala věnovat už na vysoké škole, na fakultě výtvarných umění VUT, kde studovala obor videoart a multimedia. „Tady jsem také postupně začala využívat jako výrazových prostředků více médií současně. Od filmových příběhů a instalací jsem se ale po čase stáhla zpět k fotoaparátu, který je mi přece jen nejbližší,“ zavzpomínala autorka.

Při své práci grafičky sedívá celé dny u počítače a při fotografování je pak proto pro ni docela přirozené, že kombinuje tyto dva výrazové prostředky dohromady. „Vloni jsem si také zařídila fotoateliér, proto jsem v této chvíli více zaměřena na ateliérovou fotografii. Je to pro mě téma ženy v osamění i příjemné prostředí, kde se se svými modelkami mohu smát i probírat vážná témata. V tomto komorním prostředí se o nich během fotografování dozvím spoustu věcí, které potom zpracovávám v kolážích,“ vysvětlila Soňa Komárková.

Od minulého roku je také členkou fotoklubu Příbor. „To byl takový první impuls k tomu, vytáhnout po letech své fotografie ze šuplíku a někomu je ukázat,“ řekla autorka. „Byla jsem docela překvapená pozitivním přijetím, a to mě také povzbudilo k další činnosti. Netušila jsem, jak budou klasičtí fotografové z fotoklubu reagovat na mé pokusy s fotografiemi upravovanými přes počítač, ale opět mě velmi mile překvapili. Chtěla bych jim poděkovat, protože bez nich by dodnes ležely v šuplíku a počítači stovky zaprášených fotek, které se jen hromadí, ale nikdy nevyjdou na světlo,“ konstatovala.

Při výrobě fotografií spolupracuje také se svým mužem. „Manžel zpracovává velkoformátové fotografie ve své laboratoři a díky tomu tak mohou být při procesu svých fotografií až do konce a dotvářet je podle svých představ,“ usmívala se mladá autorka.