Bohumil Vidura se narodil v Ostravě, práva vystudoval v Bratislavě a celý svůj život zasvětil různým soudcovským postům. Setkával se s mnoha lidmi, kteří překročili svá práva a možnosti svého jednání. On však z toho nezesmutněl, nelámal nad nimi hůl, ale příběhy, náměty k psaní se kupily. Proto, když se před čtyřmi lety přestěhoval na Ostravici, aby si užíval plně zaslouženého odpočinku, nezahálí, veršuje a výsledkem je jeho básnická sbírka, která vyznívá jako jakýsi pokus odlehčit si tíhu života i předchozího povolání. Jen pár básní připomíná jeho práci, ostatní jsou úvahami o životě. Někdy v lehkém ironickém tónu, jindy se vážně zamýšlí nad „věčnými pravdami“.

„Svoje verše jsem rozdělil do tří oddílů s příznačnými názvy. Prvním je Procitnutí, kdy jsem pochopil, že není v životě důležitá jen práce, ale existuje i duševno, které je třeba vyslyšet. Druhou kategorií veršů s názvem Ohlédnutí a doteky se opravdu ohlížím trochu zpět, co tu bývalo a už není a veršem se snažím dopátrat pravdy. A v oddílu Z cest a toulek jsou ve verších zachyceny nálady a postřehy mých cestovatelských vášní,“ prozradil Bohumír Vidura.

Jedním z kmotrů knihy se stal předseda Literárního klubu Petra Bezruče Miloslav Oliva. Druhým kmotrem byl malíř Dalibor Valášek, ten sbírku ilustroval a třetím kmotrem knihy je Jiří Otípka, který ji vytiskl.

„Ve verších Bohumíra Vidury jako by odeznívala poetika Nezvalova, ale milostné básně nejsou hlavním tématem sbírky Rosení, jen jejím doplňkem. Většinu tvoří básně reflexní, v nich hledá autor sám sebe a odpovědi na otázky běžného žití. Rozverná nota některých veršů je jen chvilkovým útěkem od reality. Čtenář tak pozná nového autora, který mu přináší svůj pohled na svět,“ dodal Miloslav Oliva.

DAJANA ZÁPALKOVÁ