Kliknutím zvětšítePojednává o sňatkové politice Marie Terezie, o finančních problémech monarchie, které se přes nepochopení své ženy pokouší řešit František Štěpán, o Josefovi, který se ostře vymezuje proti otci, jehož vnímá jako prostopášníka, o smrti Františka Štěpána a následném konfliktu mezi Josefem a Marií a konečném prozření Josefa, který pochopí, jakou roli otec skutečně v chodu říše hrál.
„František Štěpán byl zajímavou postavou našich dějin a ví se o něm hodně málo. Byl bych rád, kdyby se i díky naší filmové sérii vědělo, jak revoluční jeho myšlení ve své době bylo a co vše dělal,“ říká představitel manžela Marie Terezie, Františka Štěpána Lotrinského, Vojtěch Kotek.
S rolí Františka Štěpána jste prožil několik let. Jak jste se k ní vlastně dostal?
No, byla to docela dlouhá eskapáda. Vím o několika kolezích, kteří se o tu roli také ucházeli. Když už vypadalo, že bych ji měl dostat já, musel jsem ještě jet do Vídně. Bylo mi jasné, že do toho mluví opravdu hodně lidí, a tak jsem ani nedoufal, že budu Františka Štěpána hrát. Nakonec to dopadlo a jsem tomu velmi rád. Netušil jsem, jak mi ta postava přiroste k srdci.
Vybavíte si první emoci, když jste se viděl v kostýmu Františka Štěpána?
První pokusy byly spíše úsměvné. Vůbec mi neseděla paruka, nehodila se k mému tvaru obličeje. Vypadal jsem jako kokršpaněl. Jako bychom točili parodii. Ale v momentě, kdy jsme došli ke správnému kostýmu a paruce, mě to fyziognomicky úplně narovnalo. Jednak máte podpatky, takže musíte chodit rovně. A s kostýmem získáte pocit, že se musí nosit úctyhodně. Navíc, když se v rámci natáčení nacházíte v krásném sále kroměřížského zámku a kolem vás jsou všichni oblečení v dobovém kostýmu, samo vás to jaksi teleportuje do dané doby.
Jak moc jste studoval historické prameny?
Moc knih o Františku Štěpánovi nevyšlo. Dohledal jsem asi tři knihy a nejvíc mi pomohla ta, která se jmenuje velmi příznačně, a to Muži ve stínu. Dočetl jsem se tam i odpověď, proč je František Štěpán z dějin tak trochu vyřazený. Je to „zásluhou“ Marie Terezie. Ve svých pamětech ho někde vynechala a některé jeho zásluhy si sama připsala. Myslím si ale, že František Štěpán by to pochopil a láskyplně by jí to posvětil. Po své smrti zanechal rodině osmnáct milionů zlatých… Průměrný plat dobře situovaného úředníka byl zhruba tisíc zlatých ročně. Ta suma osmnáct milionů je dechberoucí a habsburská monarchie z ní žila až do svého zániku. To, jak se dobral takovému jmění, je i předmětem poslední epizody Marie Terezie.
Zahrál jste si po boku několika hereček ztvárňujících Marii Terezii v různém věku. Jak se lišil jejich přístup?
To pro mě bylo velmi zajímavé, neboť všechny tři měly odlišný přístup. I když mi bylo líto, že nemůžeme navázat na něco, co jsme začali, tak mi ta herecká proměna dodala novou energii. Vždy mě to nakoplo posunout i Františka Štěpána někam dál. Měl jsem výhodu, že jsem měl na čem stavět, ale vždy jsem se nechal inspirovat novou představitelkou. Zatímco Marie-Luise Stockinger byla velmi soustředěná, látce oddaná a vždy připravená, se Steffi Reinsperger jsme hodně spolu mluvili a probírali scény společně, než jsme šli na plac. A konečně s Ursulou Straussovou jsem si užíval to, jak předváděla precizní a nenucené ztvárnění slavné panovnice.
Co se k masce muselo přidat, abyste byl autentický stařec?
To, že budu muset upravit postoj těla, rychlost chůze a podobně, mi bylo jasné. Dá se to natrénovat před zrcadlem. Nejtěžší byl ale ten vnitřek. Představit si, že jsem ten život odžil a jaké všechny zkušenosti jsem nabral. Jak moc se to odrazí do emocí, které jsou v různých situacích projevené, nebo naopak nejsou. Musím se přiznat, že jsem myslel na tátu a dědu. Představoval jsem si sebe ve verzi jejich věku.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
