Přišli noví zájemci i z okolních míst, jako manželé Zichovi z Lučiny, J. Pospíšil z Dobratic a Š. Vrána z Ostravy. Všichni získávají svými nevšedními filmovými dokumenty úspěchy nejen ve Frýdku-Místku na Beskydském ještěru, ale i na různých dalších soutěžích v naší republice. Jedním z nich je právě Zdeněk Zicha z Lučiny, který se svěřil se svými filmařskými začátky: „Přišlo to nějak spontánně a samo. Již ve škole, někdy v šedesátých letech, kdy jsem vlastnil fotoaparát a později i filmovou kameru. Prvními motivy mi byla příroda a Žermanická přehrada, u které jsem žil od narození, ale zachycoval jsem i rodinu.“ Zicha se postupně seznamoval s novou technikou. „Později přišla videotechnika a s tou jsem si pořádně nevěděl rady. Až jsem přišel do frýdecko-místeckého amatérského klubu, kde jsem získal více zkušeností a tak mé videofilmy začaly dosahovat vyšší kvality, než tomu byly předtím,“ svěřil se Zicha.

Filmaře Zichu nadchla soutěž Beskydský ještěr, které se zúčastňuje každým rokem. „Poprvé jsem uvedl svůj film v roce 2004, který ještě nebyl mezi oceněnými. Úspěch přišly až později, třeba dokument o včelařích nebo reportáž ze života postižených dětí z místecké Školy života,“ vypočetl Zicha. Lidem se také líbil jeho film o Žermanické přehradě, který Zicha doplnil vzácnými fotografiemi ze samotné stavby, dále pak snímek o svém kamarádovi – vysloužilém horníkovi. Pro Klub důchodců v Lučině natočil dokument My nemáme čas. Zicha rovněž bývá autorem znělek pro festival Beskydský ještěr.

„Pro letošního „ještěra“ mám nachystány další dva snímky, jeden je poloanimovaný a jeden je ze společenské akce z Nošovic,“ řekl Zicha, který má ve své sbírce řadu ocenění. V roce 2006 získal na krajské přehlídce v Mohelnici 3. místo. Snímek o postižených dětech získal cenu Zlatého Alberta, tentýž film pak obdržel v loňském roce na soutěži v Benátkách nad Jizerou čestné uznání. Zicha si cení i uznání na Slovensku v Liptovském Hrádku a dalších místech, kde se svými filmy uspěl na přehlídkách. A čeho by ještě filmař chtěl dosáhnout? „Nejde mi o popularitu, ale spíše o to, aby se moje filmy líbily, aby byly účelné a pro diváky zajímavé,“ uzavřel Zicha.

VILÉM VLK