„Kreslit jsem začal v šesti letech, v deseti už jsem portrétoval,“ vyprávěl Boris Zvada o víkendu před bruzovickou restaurací U Vrby, kde připravil malou výstavu pro účastníky turistického pochodu. Svým talentem udivoval už učitelky na základní škole. „Mám to v rodině. Teta je akademická malířka, táta byl architekt, takže jsem k tomu neměl daleko. Žádnou školu ale nemám. Sice mě k tomu tlačili, ale mohu říct, že jsem samouk,“ poznamenal.

Barvu nedělám

Jeho oblíbené téma? Kostelíky a vůbec architektura v regionu. „Vyhledávám staré chalupy na celé severní Moravě. Jezdím třeba do Jablunkova, ale je to i Frýdek, Nový Jičín, Frenštát, Rožnov. To jsou stovky hodin prosezených, tisíce kilometrů odježděných,“ shrnul výtvarník, který žije v Horních Tošanovicích. Má rád kresbu tužkou a perokresbu. „Barvu nedělám,“ upozornil.

Před pěti lety připravil pro příborskou radnici návrhy – a dočkal se ocenění, které řada výtvarníků považuje za vysněnou metu. „Dokonce podle mě vyšla poštovní známka – Sigmund Freud,“ vysvětlil Boris Zvada a dodal, že díky tomu absolvoval i „raut s prezidentem“, což se také nepoštěstí každému.

Mocní uherští šlechtici

Tošanovický umělec má za sebou asi sedm knížek, na většině z nich spolupracoval s historikem Jaromírem Poláškem. „Teď jsem dodělal příborské pověsti, na stole mám pověsti karvinské a oderské,“ naznačil Zvada, jenž se může pochlubit tím, že pochází z významného a dříve mocného uherského šlechtického rodu Esterházyů. Pokud by o to měl zájem, mohl by si tak snadno dohledat informace o svých předcích, kteří žili třeba v 16. století. „Děda se tomu věnoval, ten rodokmen je celkem ověřený,“ přiblížil Zvada, jenž 27. března slavil padesátiny.

Kvůli vážným zdravotním problémům musel podstoupit několik operací a nyní je v plném invalidním důchodu. „Nerezignoval jsem. A ta moje práce mě víceméně udržela při životě,“ je přesvědčen Zvada. Kolik má za sebou kreseb, už nedokáže spočítat. „Je to čtyřicet let praxe. Jen portrétů mám za posledních sedm let asi 600, i když jsem teď marod. A v poslední době jsem začal „blbnout“ s koňmi, to je nejvděčnější téma,“ naznačil.

Míní, že v dnešní době to mají výtvarníci hodně složité, neboť lidé mají peníze „jen na jídlo a alkohol“. Na druhou stranu si nestěžuje a snaží se jít s dobou. „Konečně po x letech jsem si udělal internetové stránky. Lidé se na to ptali,“ pravil Zvada.