Vyhrál olympijské hry v Mnichově konané v roce 1972, dvakrát triumfoval na mistrovství světa (v roce 1974 v Katovicích a v roce 1976 v Göteborgu) a jednou ovládl evropský šampionát (v roce 1977 v Burse). Takový je výčet největších úspěchů Vítězslava Máchy, který je jedním z nejlepších českých a dříve i československých zápasníků všech dob. Loni na podzim převzal také plaketu z uvedení do síně slávy United World Wrestling.

„Tohoto ocenění si nesmírně vážím, protože se žádnému jinému českému ani slovenskému zápasníkovi nedostalo. Zasloužil jsem si ho tím, že jsem v letech 1972 až 1980 nepřetržitě každý rok sbíral medaile na nejprestižnějších světových soutěžích. Ať už šlo o olympijské hry, mistrovství světa či evropské šampionáty,“ uvedl Vítězslav Mácha, který dnes řecko-římský zápas sleduje spíše zpovzdálí.

„Občas se zajdu podívat na mládež, když je v Ostravě dvakrát do roka turnaj, který pořádají Vítkovice nebo Sokol Ostrava. Občas mě zvou i na tréninky, ale na ně už tolik nechodím. Navíc v době koronaviru se netrénovalo vůbec,“ poznamenal čtyřnásobný olympionik, podle kterého řecko-římský zápas v Česku hodně upadl. „Když se podívám zpátky do minulosti, pravidelně jsme vozili medaile z vrcholových soutěží. To letos jsme měli na olympiádě jediného zástupce, který se na hry tak tak kvalifikoval a ihned vypadl,“ konstatoval Mácha s tím, že v tuzemsku jde o malý sport. „Pokud chce někdo něco dokázat, musí zápasit v zahraničí. U nás není dostatečná konkurence. A chybí i kvalitní trenéři. Ve světovém měřítku jsme spíše na chvostu. Nezbývá nic jiného, než doufat a přát si, že to v budoucnu bude o něco lepší,“ míní dvojnásobný světový šampion.

Vítězslav Mácha je pak celý život vášnivým holubářem. Spolu se svým bratrem jich chová okolo 150. Pravidelně se s nimi účastní závodů. A to i na té nejvyšší úrovni. Včetně olympiád.

„Ty se mezi holuby konají co druhý rok. Z Česka se na ni dostane v každé kategorii asi pět holubů. Málokomu se podaří dostat holuba na olympiádu. Za posledních dvacet let míváme s bratrem alespoň jednoho reprezentanta v některé z kategorií. Držíme se v popředí v českém žebříčku,“ přiblížil Mácha, který s holuby žije odmala.

„Přivedl nás k tomu otec. Baví mě na tom fakt, že se jedná o sportovce, takže je třeba sehnat dobré holuby, pravidelně s nimi trénovat, připravovat je na závody. Říká se, že jsou to dostihoví koně vzduchu,“ popsal s tím, že jeho svěřenci trénují dvakrát denně. Ráno a večer.

„V sedm ráno je vyženeme do vzduchu a do letu dáme vlajku. Dokud visí, létají. Vždycky asi 45 minut. Pak na ně zavoláme a přiletí na žrádlo. Občas odvezeme celé družstvo kupříkladu do Olomouce, aby se proletělo. Takový let se pak dá přirovnat k vyklusávání atletů,“ řekl Mácha a dodal, že největší nebezpečí pro holuby představují dravci či dráty elektrického vedení. „Občas takto o nějakého holuba přijdeme, ale naštěstí se to až tak často nestává. Ty nejdražší pak máme ve voliérách, protože slouží výhradně k odchovu dalších holubů,“ uzavřel Mácha.