Předchozí
1 z 7
Další

Původně ale osmatřicetiletý českotěšínský rodák David Valíček plánoval svou životní a profesní kariéru jinak. „Chtěl jsem být vojákem z povolání, ale ještě v dětském věku jsem měl úraz, který mi nástup do profesionální vojenské služby znemožnil. Takže jsem se vyučil kuchařem a přišlo mi normální, že budu dělat to, na co mám papír. Nehledal jsem žádné jiné cesty, jak vydělat peníze.

Zdroj: Archiv Davida Valíčka

Začal jsem se živit jako kuchař a k tomu, kde jsem dnes, mi pomohly ambice a chuť cestovat,“ přibližuje energický a pozitivně naladěný kuchař. Životní i kuchařské zkušenosti tak sbíral v Rusku, na Ukrajině, ve Skotsku, na Bermudách, v New Yorku v Londýně nebo už zmíněných Spojených arabských emirátech.

Zdroj: Archiv Davida Valíčka

„Díky tomu, že gastronomie ve světě je vyhledávaná a vždycky byl lidí z této branže nedostatek, ve špičkových i běžných provozech, ve světě se neztratíte a praxi získáte velice jednoduše. Ano, přiznávám, byla to tvrdá škola, protože vždy jsem chtěl pracovat v těch nejlepších hotelech a restauracích, ušil jsme si na sebe bič. Někdy to bylo doslova o život, ale těch 14 let ve světě mi hrozně moc dalo. Takže dnes když přijdu na jakýkoli provoz, nejsem zaskočen, stíhám. Ale samozřejmě i gastronomie roste, vyvíjí se, a exotiku si můžete díky dostupnosti surovin a znalostem můžete udělat i tady u nás,“ přemítá Valíček. 

Zdroj: Archiv Davida Valíčka

Večírky, na kterých lidé vaří 

Před asi pěti se vrátil domů a usadil se s rodinou v Třinci. Otevřel si restauraci, založil školu vaření, neboli Food Ateliér. Z Dolních Vítkovic se nyní stěhuje na druhou stranu Ostravy. V Apartmánovém domě Landek připravuje otevření restaurace a pokračovat chce i ve své škole vaření.

 „Food ateliér jsou kurzy vaření pro veřejnost. Myslím, že se ta myšlenka chytla a nedělám to jen já. Každopádně zajem je velký. Spousta lidí ráda vaří, nebo se to chce naučit. Proto po práci relaxují tím, že přijdou ke mně na kurz a společně vaříme - maso, ryby, sendviče, burgery. A není to jen pro jednotlivce. Velmi si tento způsob „zábavy“ oblíbily firmy, a objednávají si tuto interaktivní zábavu na večírky nebo firemní teambuildingy. Na večírku se tak nejen pije a povídá, ale někdo vezme zástěru, něco uvaří a baví se u toho. Objednávky ale máme i na narozeninové party či jiné rodinné oslavy,“ říká mistr kuchař, který také předává zkušenosti kuchařkám v ostravských školních jídelnách.

Zdroj: Archiv Davida Valíčka

Řeč je o projektu Fajne školní bistro, za kterým stojí ostravský magistrát. „Jednou měsíčně navštívím jednu vytipovanou školu, kde vařím s tamními kuchaři své měnu. Projekt se chytil, dětem se to líbí, děti mají jídla jinak servírovaná a celé je to trochu taková show. Pro personál kuchyně je to motivační, kuchaři se hecnou a mají snahu něco vylepšit, vařit moderněji. A pokud jde o děti, já říkám, že děláme „revoluci“ a malým dětem do hlaviček vštěpujeme, že vedle burgerů a hranolek, existuje i kuchyně zeleninová, čerstvá. Ony to možná nepochopí, ale snad to v nich zůstane a za čas se k tomu oklikou vrátí a řeknou: „Aha, tak takhle to myslel“. je to takové sázka na budoucnost,“ vysvětluje David Valíček

Zdroj: Archiv Davida Valíčka

Připravuje jídlo pro seniory

Aktuálně, jako spousta jeho kolegů, bojuje o přežití. Restaurace budou kvůli ještě několik týdnů uzavřené, a tak místo toho, aby jen sčítal ztráty svého podniku, přijal David nabídku ze svého rodného města a pomáhá v kuchyni tamního domova důchodců. „Pořád jsem kuchař, takže tam, kde je kuchař potřeba, tam bych měl jít,“ vysvětluje, jak se v tomto zařízení ocitl. Říká, že v kuchyni zkoušejí nové věci, on přispěje novými nápady, nebo prostě jen pomáhá, aby se situace zvládla a klienti domova měli navařeno. A z atmosféry v kuchyni je cítit, že přítomnost sympatického kuchaře se zkušenostmi ze světa je motivacíi pro místní stálý personál. Vaří klasiku, nebo i nějaké speciality? „Vaříme to, na co jsou lidé zvyklí. Ale přiznávám, že mi to nedá, abych neukázal nějaké možnosti, jak to které jídlo vylepšit.“

Zdroj: Archiv Davida Valíčka

A co mělo u seniorů v domově největší úspěch? „Dělali jsme domácí drůbeží paštiku, k tomu jsme pekli focaccia chléb a udělali i brusinkové a cibulové chutney,“ přibližuje David Valíček menu, kterým si získal klienty českotěšínského domova důchodců.

Dodává, že současná situace dopadla na spoustu lidí v mnoha profesích. „Ale já věřím, že tím, jak si my Češi dokážeme pomoci, jak jsme schopni pracovat, tak tu krizi ustojíme. Jsem rád, že se národ v této nelehké době scelil, všem držím palce, nejen v gastronomii, ale všem napříč republikou,“ říká mistr kuchař.

Zdroj: Archiv Davida Valíčka