Kliknutím zvětšíte„Práce v zoologické zahradě je velmi odlišná od veterinární praxe v ordinaci. Člověk musí neustále myslet na to, že pracuje se zvířaty, která nejsou ochočená, takže nejsou zvyklá na lidský kontakt. Každý zásah z mé strany tak musím dopředu hodně promýšlet, abych předešla zbytečným nepříjemnostem,“ uvedla Jana Kouřilová, která dělá veterinářku už patnáct let.
V ostravské zoo pak má na starosti především plazy a ptáky. „Když je třeba provést nějaký zákrok kupříkladu u krokodýla, tak je to práce pro pět až deset lidí, kteří mi musí pomáhat přímo na místě. V takových případech mám jen pár minut na to, abych provedla patřičný zdravotní úkon,“ popsala veterinářka s tím, že na takové zákroky se vždycky snaží co nejvíce připravit dopředu.
„Nastuduju si co nejvíce informací. Zjistím, o jaké zvíře přesně jde, kolik by mělo vážit, jaké jsou jeho stravovací návyky, jak je na tom reprodukčně apod.“
Adrenalin při odběru krve mladých dravců
Veterinářka, která žije se svou rodinou v Dolních Domaslavicích, vyjíždí také k akutním případům, traumatům či různým poraněním. Adrenalinovým zážitkem jsou pak případy, kdy musí odebrat krev mladým dravcům, aby se zjistilo jejich pohlaví.
„V těchto situacích je třeba vlézt k nim do voliéry a odebrat krev mláďatům sedícím v hnízdě. Jejich rodiče přitom kolem vás krouží a když vidíte, jak vás pozoruje dravec s dvoumetrovým rozpětím křídel, jde z něj pořádný respekt. Navíc jde kolikrát o druhy, kterým hrozí vyhynutí. Připravují se na vypuštění do volné přírody, takže máte pocit, že se účastníte něčeho významného,“ přiblížila Kouřilová.
„Neméně zajímavým zážitkem bývají situace, kdy je třeba zafixovat krokodýla nebo velkého varana. To si člověk říká, že jiní veterináři něco takového nikdy nezažijí.“
Hlavní náplní Jany Kouřilové je však její soukromá veterinární praxe, ve které se zaměřuje hlavně na malá zvířata. V poslední době ale také na želvy, ptáky i plazy.
„Postupně tak rozvíjíme náš obor. Většina veterinářů to nechce dělat, protože na to nemá čas ani kapacitu,“ vysvětlila s tím, že se snaží vytvářet starý způsob komunikace s klienty a jejich zvířaty. „Nejlepší je, když znám zvíře celý život. Jde nám o to, aby pacienti nebyli anonymní, ale abychom je znali. S našimi klienty si tak vytváříme přátelské vztahy. Proto se k nám vracejí a postupně jich stále přibývá,“ řekla Kouřilová.
Psí gynekologie a Toulavé tlapky
„Specializujeme se především na gynekologii a reprodukci. Vedeme feny v průběhu gravidity, porodu, pouštíme štěňata do světa. Jde o koncept, který dnes není moc častý. Jsme na něj pyšní,“ zdůraznila veterinářka, která spolupracuje také s organizací Neposedné tlapky.
„Jde o unikátní projekt, kdy město aktivně řeší situaci s ohroženými kočkami, které žijí volně a mnohdy jsou bezprizorně zraněné. Kastrují se, provádí se základní léčba, hledají se noví majitelé. Takto to nikde jinde nefunguje. Běžně tak takové případy musí řešit veterináři. V tomto ohledu odvádí město skvělou práci,“ podotkla Kouřilová.
Sama má doma dvě kočky, tři psy a mnoho ještěrek. „Když chce člověk léčit zvířata, musí mít zkušenosti i s jejich chovem. Praxe z domácnosti je nesmírně důležitá. Těžko totiž můžete někomu říkat, jak má svému mazlíčkovi podávat nějaký lék, když to sám doma nikdy nezažil,“ míní.
Částečně v práci pak bývá Jana Kouřilová i na svých dovolených. „Vždycky s sebou beru léky, protože nikdy nevím, na jaký případ můžu narazit. Běžně se pak stává, že ošetřím zvířata na nějakém statku. Takto jezdím pravidelně do Karlovic. Nejsem pánem svého času. Musím být připravená vyjíždět za pacienty i ve večerních či nočních hodinách,“ uzavřela Kouřilová.
1
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
