Předchozí
1 z 5
Další

Lašský král Zdeněk Krulikovský udržuje tradice

Sedmdesátník Zdeněk Krulikovský alias lašský král Zdeňa Viluš I. je známý nejen ve svém rodném Frýdku-Místku. Lidé ho mohou potkat na různých výpravách po regionu nebo třeba při tradičním vítání nového roku na metylovickém Čupku, kde promlouvá ke svým „poddaným".

Zdeněk Krulikovský alias lašský král Zdeňa Viluš I.

„Na Čupek chodím na Silvestra s kamarády již od poloviny devadesátých let. Vždy kolem poledne jsme v chatce pod vrcholem zazpívali pár písniček a šli po svých. Někdy na podzim v roce 2009 jsem seděl v Metylovicích u pana starosty Lukáše Halaty, slovo dalo slovo a napadlo nás, že soukromý výšlap povýšíme na akci veřejnou. Ještě se pak k nám přidali přátelé z hodoňovického Čendaspolku, kteří zmobilizovali Hodoňovice a Bašku,“ líčí Krulikovský. V letech 1974 až 1982 účinkoval v Krušnohorském divadle v Teplicích a v opeře v Ústí nad Labem, tři roky strávil v Těšínském divadle a roky 1985 až 1990 ve Státním divadle Olomouc. Řadu let působil jako pedagog oboru sólový zpěv na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.

Zdeněk Krulikovský alias lašský král Zdeňa Viluš I.

„Naše nádherná krajina, která je sice po dlouhý čas těžce zkoušená zásahy člověka, oplývá něčím, co nemá nikde obdoby: hory, lesy, řeky, potoky. Z ostravské roviny zvedá se přes pahorky k horám, které mají už karpatský charakter – Lysá, Smrk, Kněhyně… Je malebná i drsná, krásná však po celý rok. A pak lidé, původní lašské obyvatelstvo, které je specifické nejen svým nářečím a z něho vycházejícími písněmi, ale i svými povahovými rysy. Zde se cítím nejlépe na světě, opravdu doma. Téměř dvacet let jsem pobýval mimo náš kraj a dařilo se mi velice dobře, přesto jsem uvnitř slyšel stále hlas: domů,“ podotýká lašský král.

Zdeněk Krulikovský alias lašský král Zdeňa Viluš I.

Je autorem knih o Lašsku, napsal i několik divadelních her, například „Ondraš, pan Lysej hory". Zároveň je podepsán pod lašskou hymnou. „Vznikla spontánně 15. září 1987, kdy jsme vyhlásili Lašské království – jako obrodu všeho lašského. Při Radegastu - v jedné restauraci v Olomouci, kde jsme byli v „hanáckém exilu" - mě napadly první dvě sloky. Třetí pak na konci etapového pochodu kolem Lašska v roce 2001. Melodie je inspirována slavnou písní Hej, Slované,“ doplňuje Krulikovský.

V polistopadové éře se podle něj o všem mohlo mluvit a psát mnohem otevřeněji.

Zdeněk Krulikovský alias lašský král Zdeňa Viluš I.

„Muzeum Beskyd pořádalo kolokvia, přednášky, my jsme pořádali besedy, výchovné koncerty pro děti a mládež, otázka Lašska se začala všeobecně otvírat. Pak ovšem přišel i negativní boom na komerční bázi, rostla „valachománie", které jsme čelili i my - ruku v ruce s Markrabstvím lašským, které vzniklo na Čeladné, jako protipól Valašského království, které se tlačilo na výsostné území Lašska. Vzniklo Lašské společenství v Brušperku a další iniciativy. Když jsme v roce 2006 vydali moji Knížku pro každého Lacha, Lašsko-český slovník a obrazovou publikaci Lašsko, kulturní a etnografický region Moravy a Slezska, nastala velmi kladná odezva z řad folkloristů a lidových literátů,“ podotýká lašský král.

Zdeněk Krulikovský alias lašský král Zdeňa Viluš I.