Zamířila do školy, kde narazila na školnici, které řekla, že za týden tam má jít učit. Dozvěděla se, že ten den má službu nějaká paní Hromádková, a tak její první cesta vedla k ní. „Nikdo mi tam neotevřel, tak jsem šla na vlak a přijela další den. To už byla paní Hromádková doma a přijala mě. Tehdy jsem netušila, že to bude má tchyně,“ dodává s úsměvem.

V Mořkově sehnala podnájem u manželů Kyselých, kde bydlela dva roky. Ráda tančila, jezdívala tančit na soutěže do Kopřivnice, a tak byla zvědavá, jak vypadají zábavy v Mořkově. Na první zábavu vyrazila v říjnu 1961 do hostince U Cabáka. „Tam jsem poprvé v životě viděla rvačku. No bylo to divoké. Pak se tady měsíc nesměly konat žádné zábavy. Později, když tady bylo nějaké vinobraní, vzala jsem s sebou dvě kamarádky. Jediná volná místa byla u jednoho mladíka Vypadal jako takový samotář. Jak jsme tam tak seděly, najednou se ozvalo: Smím prosit? A tak jsem poznala svého muže Hromádku,“ vzpomíná se smíchem Marie Hromádková a dodává, že s manželem mají čtyři děti.

Vratislav Hanzelka
Zemřel Vratislav Hanzelka, autor knihy Mořkov - Podhorská vesnice

Vystudovala pedagogickou školu v Novém Jičíně, když odučila rok ve škole v Mořkově, podala si přihlášku na vysokou školu do Olomouce na obor český jazyk a výtvarná výchova. Šest let studovala dálkově a potom ještě absolvovala postgraduální studium.

Když studia dokončila, přemluvili ji, aby šla učit do Nového Jičína na učiliště výtvarnou výchovu. Potom se vrátila na pedagogickou školu v Novém Jičíně, už ne jako studentka, ale jako učitelka výtvarné výchovy. „Po schodech k dnešnímu novojičínskému gymnáziu jsem šlapala devatenáct let. Pedagogickou školu pak zrušili, tak jsem zase šla do Mořkova. Vyučovala jsem zase výtvarku ve škole a ještě jsem vedla výtvarný kroužek tady v hasičárně. Chodilo mi tady padesát dětí,“ říká Marie Hromádková. A rozhlíží se po místnosti v hasičské zbrojnici.

Koupaliště v Mořkově je v pěkném prostředí.
Na koupališti v Mořkově budují brouzdaliště pro nejmenší

Přišel rok 1990 a Marie Hromádková stála u vzniku Občanského fóra. V komunálních volbách vyhrála KDU-ČSL, která vítězila už před rokem 1948 a vítězí v Mořkově doposud. První „polistopadový“ starosta Jan Machač tenkrát Marii Hromádkové přece jen nabídl zajímavou funkci. Přišel tenkrát za mnou a říká: „Prosím vás, už jste jedenáctá, neodmítněte mě. Musíme psát kroniku. Tak jsem mu na to kývla. Pamatuji si, že první zápis byl: Čas oponou trhnul - změněn svět, probudilo se lidstvo staré,“ poznamenává Marie Hromádková.

V téže době učila v Mořkově na plný úvazek český jazyk po zesnulé kolegyni. Potkal ji bývalý kolega z učiliště a řekl, že potřebuje výtvarnici do rodinné školy. Někoho, kdo by školu vyzdobil a vedl tam estetickou výzdobu. Nabídka Marii Hromádkovou zlákala a tak, jak sama říká, přišel v roce 1992 druhý zenit jejího života. V roce 1996 rodinnou školu zrušili a ona po dalších dvou letech odešla do důchodu.

Svatební koláče pro ženicha a nevěstu v roce 1965. První zleva na snímku je Antonie Horáková.
SERIÁL DENÍKU: Jak jsme žili na Novojičínsku. Mořkov

„Tehdy vyšlo nějaké nařízení, že důchodci si nesmí přivydělávat, takže jsem nedostávala nic ani za tu kroniku. Po dvou letech mě najednou chtěli všude, takže jsme učila na třech školách. Vydělala jsme si tak, že jsem mohla cestovat. Jezdila jsem s výtvarníky po galeriích,“ dodává Marie Hromádková. Učila až do roku 2009 - na zdravotnické škole, na gymnáziu a ještě rok na ZŠ Komenského v Novém Jičíně.

„Díky kronikaření jsem za těch jednatřicet let, co kroniku vedu, poznala historii Mořkova. Už v nejstarších záznamech třeba existuje Najštef, ale nikdo mi nevysvětlil, proč se to tak jmenuje,“ uzavírá s úsměvem mořkovská kronikářka.