Tomáše byl vždy zapáleným cyklistou. Avšak přes zimu nerad jezdil, a tak hledal způsob, jak by se udržel ve formě. „Řekl jsem si, že budu cvičit doma. Večer se koukám na seriály, tak proč bych u toho nemohl cvičit. No, a z obyváku jsem si udělal provizorní cvičební koutek,“ směje se. Koupil si proto jednoručky, které ale nikde neměly své místo.

„Brácha měl malé syny, kteří ke mně chodili na návštěvu. A oni jezdili na těch jednoručkách jako na skateboardu. Kvůli tomu jsem začal uvažovat, jak bych mohl všechny činky uklidit. Vzal jsem tužku a papír a vymýšlel různé konstrukce,“ vysvětluje Tomáš, co stálo za vznikem jeho ocelových stojanů. Dnes na ně vlastní tři průmyslové vzory.

Původně měly být stojany vyrobené ze dřeva, od čehož nakonec upustil, ale ke dřevu se zase vrátil. Ve stolařské dílně v Horních Domaslavicích vznikají dřevěné pomůcky na cvičení pro streetworkoutery.

„Jsem spíš takový amatér a všechno mi dlouho trvá. Takže já doma udělám pouze vzorky, teď už spíš jen náčrty, a můj kamarád David mi v dílně vyrobí kostru. Já už pak jen každý výrobek dokončuji do finální podoby. Obrousím, ošmirgluju, zahladím nedokonalosti materiálu a nachystám gravírování na přání zákazníků,“ popisuje Tomáš.

Stálky, bloky na stojky nebo lezecké stěny. Na vymýšlení nových výrobků se podílí i člen jedné streetworkoutové komunity Josef Rábl. „Kluci ze Stojkuj a inspiruj mi vždy řeknou, co by se jim ještě hodilo nebo co by bylo třeba udělat jinak. Pepa mi vlastně vymyslel více než polovinu věcí,“ říká Tomáš.

Při své práci pomáhá i svému kamarádovi Petru Lyskovi, který se zabývá výrobou doplňků stravy nebo iontového nápoje. „Na ionťáku Petr spolupracoval s lidmi z Masarykovy univerzity. Jiné ionťáky doplňují sportovcům většinou jen energii, kdežto IoniLyte doplňuje minerály, které člověk během sportu ztratí. Měl sice vymyšlenou celou výrobu, ale netušil, jak se dostat do povědomí sportovců. Tak jsem o tom začal psát články a sdílel názory uživatelů. V podstatě jsem suploval weby, které on ještě neměl,“ přibližuje s tím, že se podílí i na samotné výrobě nebo balení produktů.

Ve svém volném čase nejraději jezdí na kole. Zúčastnil se již několika závodů, ale jeho nejoblíbenější je italská Maratona dles Dolomites, kam by se rád aspoň ještě jednou podíval. Dostat se tam však není jednoduché.

„Tento závod je dost populární. Pokud člověk není Ital, nemá nad 50 let a pokud to zatím nevyhrál, tak má šanci se zúčastnit zhruba jednou za pět let. Každý se sice může zaregistrovat, ale pořadatelé všechny přihlášky projdou a z nich vyberou účastníky. Zatím jsem se tam dostal jen třikrát, poprvé ve 46 letech. Ne, že bych nějak bodoval, ale baví mě to. Ten start, adrenalin,“ vysvětluje.

Před lety si Tomáš pořídil trabant jako svůj víkendový vůz, kterým by sem tam jezdil na výlety. Čtyři měsíce ho dával dohromady

„Mám známé u Břeclavi, a to byl nejdelší výlet, který jsem v trabantu podnikl. Když jsem tam jel na kole, trvalo mi to osm hodin. Když jedu trabantem, jsem tam za šest hodin a normálním autem za dvě,“ říká se smíchem.

Tereza Liczmanová