Výtvarnému umění se začala více věnovat na základní umělecké škole, potom studovala v Uherském Hradišti na umělecké průmyslové škole obor kamenosochařství a pokračovala studiem sochařiny na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.

Výtvarné umění ji živí, upozorňuje ale, že většinou jsou to věci na zakázku. „Lidi chtějí namalovat hlavně děti nebo psa a podobně. I když jsem měla skoro každý rok výstavu, volné věci se prodávají hůř. Hlavně, když je to posunuté někam od reality, obyčejný člověk tomu tolik nerozumí,“ poznamenává Hyklová, která dělá kresby, skici, olejomalby a zkouší i jiné techniky.

Vyřezávala obě sochy, které je možné vidět v areálu kostela sv. Kateřiny mezi obcí Rybí a Štramberkem, její dílo je také kapr s pluhem a lilií před obecním úřadem v Rybí. „Když jsem se kdysi taťky ptala, když je kolem domů, jak to vypadá, řekl mi: No, vypadá to, jako by tam někdo zapomněl pluh,“ směje se Šárka Hyklová a upřesňuje, že ve znaku obce je ryba, radlice a červená lilie, tak do svého díla všechny tyto prvky zakomponovala.Za sebou má ale také práci, za kterou by zřejmě byl vděčný leckterý výtvarník.

Podílela se na rekonstrukci vyhořelého Libušína na Pustevnách.

„Nejprve mě oslovili tady v Rybí, abych jim namalovala obraz na stropě místního kostela. Firma, která ten strop opravovala, potřebovala malíře na Libušín, tak si na mě vzpomněli. Spolupracovala jsem s restaurátorem z rožnovského muzea, s panem Luďkem Dvořákem. Ten mi dal podkladové materiály, aby to vypadalo stejně, jako když to bylo původní. Protože v šedesátých letech minulého století se to renovovalo a místo okrového podkladu tam dali bílý podklad a červenou, modrou a žlutou. Podle sond, které restaurátor dělal, se zjistilo, že těch barev tam bylo asi patnáct. Dal mi staré fotky, černobílé, a podle toho se to renovovalo. Něco jsme musela hádat, protože ornamenty nebyly úplně vidět. Barvy jsem měla, on připravil škálu, já jsem udělala návrhy a on to schvaloval,“ přibližuje práci na Libušíně Šárka Hyklová s tím, že to byla vysněná práce. 

Obnova Libušína (časosběrné video):

Zdroj: archiv Národního muzea v přírodě, Rožnov p. R.

Pomáhal jí její současný přítel Lukáš Grohmann, s nímž na rekonstrukci Libušína dělala dva roky.

„Dělali jsme venkovní věci, dekorace, podkladové věci a uvnitř dřevěné obklady. Restaurátor na nás dohlížel, pomáhal nám. Šly tam tři vrstvy barvy – podkladová, bílá a potom se vrstvila modrá. Muselo to být přesně navázané, přesně uhlazené. Ty vyšisované štětce máme schované. Myslím si, že takovou zakázku člověk dostane jednou za život,“ pokračuje s úsměvem výtvarnice z Rybí.

Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

S přítelem se poznali na vysoké škole, dělají stejný obor, když někdo z nich má nějakou zakázku, druhý se na tom podílí. „Je to dobré, dokážeme si poradit navzájem. A máme dvě lásky. Já mam koně a on má ryby. To se nám promítá do naší tvorby,“ podotýká Šárka Hyklová, která má ještě jeden koníček, a tím je muzika. Je totiž frontmankou a doprovodnou kytaristkou kapely P. J. Harvey Tribute Band.

„Hrajeme alternativní muziku, nejen P. J. Harvey, ale taky Bowieho, Cavea, Patti Smith. V kapele jsou moje sestra Marie, která hraje na klávesy, basák Marek Vaculík, Petr Šimíček z Nového Jičína hraje elektriku, foukačku, příčnou flétnu a bubeník Michal Cimbliarakis je z Řecka,“ upřesnila sestavu kapely, která hraje asi deset let a posledních zhruba šest ve stejném složení. Šárka Hyklová upozorňuje, že P. J. Harvey není moc známá, takže na jejich koncerty moc lidí nechodí. Hrávají po klubech i na otevřených akcích, zahráli si i v Praze. Vystupují také na místním festiválku Fish Fest. Šárka Hyklová, jak jinak, než s úsměvem doplňuje, že jako zastupitelka vlastně festival spolupořádá a ještě si na něm zahraje.

Opravený Libušín, červen 2020: