Kliknutím zvětšíteZatímco dneska hokejoví rozhodčí ve třiceti letech bývají na konci kariéry, Miroslav Lipina v tomto věku začínal jako arbitr. Přihlásil se do základního kurzu rozhodčích a netrvalo dlouho a dostal se až do nejvyšší soutěže v Československu. Svými výkony se zasloužil o to, že mohl jako čárový rozhodčí pískat na třech mistrovstvích světa, v roce 1985 v Praze, o rok později v Moskvě a v roce 1987 ve Vídni.
„Za největší vrchol v kariéře považuji mistrovství světa v Praze. Když člověk pískal šampionát v Československu, dobře si uvědomoval, že rozhoduje před mnoha známými. Byla to pro mě veliká čest,“ uvedl Miroslav Lipina.
Vzpomíná i na kuriózní situaci, která nastala na konci mistrovství světa v Praze.
„Tehdy se ještě hrálo jinak. Když naši porazili Kanadu, stali se mistry světa. Jenže nešlo o poslední duel na šampionátu. Následoval zápas Sovětský Svaz - USA, který jsme měli pískat, jenže jsme neměli k dispozici žádnou šatnu, kde bychom se mohli převléknout. Všechny prostory obsadili nejen hokejisté, ale samozřejmě gratulanti z řad funkcionářů hokejového svazu i tehdejší vlády, zaregistroval jsem i premiéra Lubomíra Štrougala. V té radosti ze zlaté medaile nezajímalo nikoho, že se nemáme kde připravit na poslední zápas mistrovství,“ uvedl Lipina, který pak v tomto zápase zažil i hromadnou bitku mezi Sověty a Američany.
„Byla to tenkrát pořádná šarvátka, ale naštěstí jsem žádnou ránu neutržil. Hráči se rvali vyloženě jen mezi sebou.“
Před finále pomáhal do výstroje hlavnímu rozhodčímu
Dodnes si také dobře vybavuje to, co předcházelo finále na světovém šampionátu v Moskvě v roce 1986.
„Tenkrát jsme dělali asistenty na čárách polskému hlavnímu rozhodčímu Bogdanu Tyszkiewiczovi. Paradoxní bylo, že pískal pouze jeden zápas na začátku turnaje a pak až finále. Dodnes mám před očima, jak vypadal. Byl úplně bledý, sotva stál na nohou, nedokázal si ani obout brusle, museli jsme mu do nich pomoci. Na to se nedá zapomenout. Nicméně finálový zápas následně zvládl bez potíží,“ poznamenal Lipina.
Jako rozhodčí poznal spoustu hokejistů a trenérů. V paměti mu vždycky utkvěli hráči s charakterem.
„Kupříkladu Igor Liba hrával vždycky naplno, ale nikdy se nedopustil žádných výstřelků či prohřešků, a to ani v nejvypjatějších chvílích. Vždycky uměl být nad věcí. Na úrovni byl i brankář Jaromír Šindel. Ten se sice dopouštěl výstřelků, ale spíše je hrál, když to jeho družstvo potřebovalo,“ poznamenal bývalý čárový rozhodčí. „Pamatuji si, že jednou jsme proti jeho týmu odpískali zakázané uvolnění. Jejich trenér se rozčiloval. Šindel přijel ke střídačce a vysvětlil mu, že jsme icing odpískali správně, byť to nebylo ve prospěch jejich celku. Dneska se už běžně stává, že hráč přizná chybu. Tenkrát ale něco takového neexistovalo,“ zdůraznil.
Bývalý uznávaný československý rozhodčí Miroslav Lipina pískal na třech světových šampionátech.
Jako rozhodčí si pak Miroslav Lipina musel zvyknout také na všelijaké pokřikování od fanoušků. „Musím říct, že tohle jsem si nikdy nebral osobně. Spíše jsem se vždycky pozastavil nad tím, jestli je to těm dotyčným zapotřebí. Na druhou stranu jsem je chápal. Mnohdy se rozčilovali v emocích. Kdyby byli v klidu, třeba by se s nimi dalo po zápase normálně mluvit,“ zamyslel se Lipina, ale zároveň dodal, že nadávky byly adresovány především na hlavní rozhodčí.
Naposledy pískal exhibici mezi Třincem a Vsetínem
Miroslav Lipina ukončil kariéru rozhodčího v roce 1995. Dodnes hokej sleduje, ale už pouze jako divák. Nikdy nemá tendenci hodnotit výkony arbiterů. „Dneska jsou kluziště menší, takže hráči musí dělat všechno v daleko větší rychlosti, jinak by o puk přišli. Pokud jde o pravidla, ta jsou v současnosti striktnější. To za nás měli rozhodčí větší benevolenci a bylo na nich, jaké zákroky budou pouštět a jaké už ne. Rozhodně bych se ale nepouštěl do polemiky, jestli to dneska mají složitější nebo jednodušší než my kdysi,“ řekl účastník třech mistrovství světa.
I když už je dávno v hokejovém důchodu, v loňském roce se ještě jako čárový rozhodčí vrátil na jedno utkání, a to na exhibici, kde se proti sobě postavila družstva Třince a Vsetína, která sehrála boj o mistrovský titul v sezoně 1999/2000.
„Tehdejší finále jsem sice nepískal, ale hledali někoho z regionu, takže jsem měl možnost být součástí této exhibice. Bylo to moc příjemné. Lidem se to muselo líbit. Klání mělo i nádhernou atmosféru, sledovala jej plná hala. Byla to tak krásná tečka za mou kariérou čárového rozhodčího,“ uzavřel Lipina.
33
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
