„Jsem nejstarší ze tří sourozenců. Mám mladší sestru Lucii a bratra Honzu. Naše dětství bylo trošku složitější, protože maminka na nás byla sama a měla to s námi docela těžké. Je to moje hrdinka, zvládla nás zabezpečit a vychovat. Důležitou roli v mém životě zastávali a nadále zastávají mí prarodiče. Trávila jsem u nich každý víkend i prázdniny. Vždy tvrdím, že mám tři rodiče – svou maminku a babičku s dědečkem,“ říká Darina. Sama se stará o téměř šestiletá dvojčata Elenku a Františka.
Zdroj: Archiv D. Gajdaczové
„Když jsem byla malá, chtěla jsem být právničkou. Pomáhala bych odsuzovat zločince a chránila tak lidi. U babičky a dědy jsem si hrála na advokátní kancelář a zakládala si fiktivní spisy. Později jsem chtěla pomáhat osobám se zdravotním postižením, proto jsem hledala obor, kde bych toho mohla docílit,“ vzpomíná. V maturitním ročníku si Darina podala přihlášku na Vyšší odbornou školu sociální v Ostravě. Po úspěšném ukončení studia nastoupila do práce, při které ještě zvládla získat bakalářský titul na Ostravské univerzitě v oboru Poradenství v sociální práci.
Zdroj: Archiv D. Gajdaczové
„Díky praxím na škole jsem se našla v sociální práci se seniory. Pracuji v Centru denních služeb Domovinka jako sociální pracovnice. Spolu s kolegyní Klárou Fojtíkovou máme na starosti převážně aktivizační program pro uživatele, kterými jsou senioři a osoby se zdravotním postižením nad 50 let,“ přibližuje. Péči o klienty Domovinky vnímá Darina jako své poslání a nejraději na ní má různorodost. „Do své práce dávám vše, co jen můžu, a cítím, že mě zcela naplňuje. Někdy si připadám jako výtvarnice, učitelka, cvičitelka, nebo dokonce vnučka, když se mi někdo svěřuje,“ popisuje.
Zdroj: Archiv D. Gajdaczové
Když byla menší, věnovala se aerobiku nebo zumbě. Dnes už přes čtyři roky vede lekce jumpingu pro děti i dospělé v Lumpíkově. „Ještě před osmi lety jsem vážila 114,5 kilogramů. Změnila jsem životosprávu a zhubla padesát kilo. Po porodu jsem chtěla mít pravidelný pohyb. Na internetu jsem viděla videa z jumpingu a vyhledala si, kde mohu cvičit. V lednu 2015 jsem šla ustrašená na první lekci,“ vypráví o svých začátcích s jumpingem. „Pro jumping jsem se nadchla a to tak, že jsem chtěla vést svoje vlastní lekce. Od ledna dalšího roku jsem se stala lektorkou a jsem jí dodnes.“
Zdroj: Archiv D. Gajdaczové
Zpočátku byly její hodiny pouze pro dospělé, ale od minulého roku připravuje cvičení i pro děti. „Vzhledem k tomu, že Lumpíkov je i dětskou hernou, tak byla jen otázka času, kdy zavedu lekce i pro děti,“ vysvětluje. Darina žije se svými dětmi již tři roky sama a na hodinách jumpingu můžou trávit čas společně. „František a Elenka jsou na lekcích převážně se mnou, na trampolíně prakticky vyrostly. Snažím se zvládat děti, práci, jumping, celou svou velkou rodinu a myslím, že se mi to daří a naplňuje mě to,“ říká.
Zdroj: Archiv D. Gajdaczové
Odjakživa je její velkou zálibou turistika. S kamarádkou Martinou se pravidelně účastní dálkových pochodů. „Hory, příroda, nekonečná chůze. To je můj relax. Se svou parťačkou Martinou nevynecháme dálkové pochody, jako jsou Štramberský jasoň, pochod Mánesovou stezkou nebo Švihák rožnovský,“ vyjmenovává své oblíbené turistické akce.
Zdroj: Archiv D. Gajdaczové
Darina má i jedno, zatím nesplněné, přání. „Mým velkým snem je úspěšné zvládnutí nějakého extrémního závodu, jako je Beskydská sedmička nebo Spartan Race. A já si myslím, že až děti trošku povyrostou a budu mít více času, tak si ho splním,“ věří a vzápětí dodává: „Kdo mě zná, tak ví, že se nikdy nevzdávám a jdu si za svými cíli.“
Zdroj: Archiv D. Gajdaczové
Terezu Liczmanovou