Z ruské metropole do Prahy to po silnicích dělá kolem 2000 kilometrů a nepocítíte-li potřebu na delší dobu zastavit (což by vyžadovalo vskutku žulové sebeovládání), zabere vám to minimálně 22 hodin. Spíš víc, přihodit se může leccos.

Sekáč z Moskvy vyrazil s cílem přidat se k nároďáku během vrcholící přípravy na mistrovství světa v Rize. A protože potřeboval dostat domů auto, neváhal a sedl za volant.

„Docela si to užívám, řízení mě baví,“ líčil osmadvacetiletý útočník, když si ve čtvrtek poprvé zatrénoval v Praze. „Ale je fakt, že to byla asi nejdelší cesta, kterou jsem absolvoval.“

Nevydal se teoreticky nejkratší cestou (přes Bělorusko), ale „zatočil“ to přes Lotyšsko a Litvu do Polska. Na jeden zátah. „Zastavoval jsem, jen abych natankoval a najedl se. Z Moskvy jsem vyjel hodně brzo ráno a do Čech jsem přijel kolem druhé třetí,“ popsal Sekáč, jehož lehce zdržely jen dotěrné kontrolní procedury na rusko-lotyšské hranici.

Fakt je, že vedení reprezentace se Sekáčem původně počítalo o pár dnů dřív. Čerstvý vítěz Gagarinova poháru v dresu Avangardu Omsk měl hrát už čtvrteční pražský mač se Slovenskem, nakonec (zřejmě) nastoupí až v pátek. Natěšený na zápasy je víc než dost…

Sekáč totiž k mistrovskému tažení Omsku v play-off KHL přispěl jen v šesti zápasech. Sice byl předtím zraněný, ale na vyřazovací boje si věřil. Do sestavy se však náhle nevešel. „Byl jsem z toho překvapený a rozhozený,“ přiznal Sekáč, který i proto nehodlá v Omsku zůstávat. Hledá si angažmá jinde v KHL, kterou v minulosti vyhrál i s Kazaní.

V reprezentačním dresu absolvoval mistrovství světa v roce 2014 a olympiádu v Pchjong-čchangu. Probojuje se do závěrečné nominace do Rigy? Cestu do Lotyšska zná víc než dobře…