Šifry, úkoly, indicie. A cesta za svobodou. To je The Exit Game Ostrava

O Exit Game jsem slyšel už před pár lety, tehdy u nás hra výrazněji prorazila. Proto když jsem teď dostal možnost si ji vyzkoušet, neváhal jsem. Nutno podotknout, že v případě našeho čtyřčlenného týmu se jedná o ukázkovou hurá akci. Ještě hodinu před začátkem jsme nevěděli, kdo půjde a kolik nás bude. Poslední článek týmu svou účast potvrzuje dvacet minut před plánovaným začátkem.

Na místo přijíždíme i kvůli pracovním povinnostem s mírným zpožděním a jsme limitováni časem. S vědomím toho, že nás někdo na hodinu zamkne do sklepních místností a bude záležet jen na naší šikovnosti, zda se z místnosti dostaneme ven živí a zdraví čili nic moc vyhlídky vstupujeme do budovy.

NA 112 NEVOLEJTE!

Provozovatel hry Jakub Svoboda nás v rychlosti seznamuje s důležitými informacemi. „Během hry na vás ve dvou zamčených místnostech čekají očíslované visací zámky s trojmístnými kombinacemi. Na základě šifer, nápověd a hádanek musíte přijít na to, jak odemknout různé sejfy, skříňky a nakonec i ty dveře. Jakmile vstoupíte do první místnosti, bude dobré zjistit, co je vůbec váš první úkol," radí poněkud záhadně.

Dozvídáme se, že aktuální časový rekord drží skupina, která se z místností dostala za 29 minut a 40 vteřin. Průměrný čas se prý pohybuje kolem 50 minut a úspěšnost hry je asi sedmdesátiprocentní.

Zřejmě se tváříme poněkud vyděšeně, neboť následuje uklidnění. „Nebojte, během hry máte k dispozici jednu nápovědu. Ta vás ale stojí pět minut času. Řeknete si o ni vysílačkou, kterou ke hře dostanete spolu s telefonem, ten je ale zamčený a rovněž vyžaduje nějaký kód," vysvětluje nám průvodce se zákeřným úsměvem. „Dá se s ním volat i na 112, tam ale, prosím vás, nevolejte a nestěžujte si, že vás někdo omezuje na osobní svobodě a vy nevíte, co máte dělat," žertuje Jakub.

Tím ale legrace končí.

Vstupujeme do potemnělé sklepní místnosti.

Tik tak. Hra začíná!

NÁPOVĚDU, PROSÍM

Místnost působí chladným dojmem, mnoho věcí v ní na první pohled není. O to větší je naše překvapení, co v sobě dokáže skrýt! Ačkoliv ji prohledáváme nepřipraveni a bez bližší organizace, zanedlouho zjišťujeme, co je prvním úkolem. Tu dáme něco dohromady, tam něco rozluštíme.

Cvak, zámek povoluje.

Kýžený klíč do vedlejší místnosti držíme v rukou. „Buď jsme tak dobří, nebo je v tom nějaká kulišárna," hlásí kolega Břeťa. Zde už to ale taková pohádka není. Místnost prošmejdíme poprvé, podruhé, stále nic, co by nám dávalo smysl. „A co ta věc po vaší levici," ozývá se ve vysílačce tajemný hlas. Zjišťujeme tedy nejen to, že někdo z nás průzkumu místnosti moc nedal, ale i to, že jsme pod bedlivým dohledem kamer.

To si uvědomujeme znovu, když v tichosti šmátráme u dveří. Bum, bum, bum! neváhá nás únosce sprostě vyděsit hlasitým bušením. Další kroky jdou však ztuha a čas neúprosně běží. Vysílačka se dostává ke slovu stále častěji. Držet se striktně rovnice nápověda rovná se pět minut dolů, byli bychom už dávno odsouzeni k záhubě. Nebo alespoň k neúspěchu. Neklesáme však na mysli a snažíme se dál. Brzy zjišťujeme, že některé podněty a věci, které v místnosti nacházíme a které se až podezřele často opakují, nemají se hrou vůbec nic společného. Naopak někdy přijde vhod obyčejný selský rozum, jindy třeba znalosti z tábora. Škoda, že jsme je moc neprokázali.

„KRAPET" POD PRŮMĚREM

Nakonec se z místnosti s úlevou přeci jen dostáváme ven. Přibližně po 70 minutách a možná deseti drobných popostrčení vysílačkou. Byť jsme hrou rozhodně neprojeli jako nůž máslem, z pohledů kolegů zjišťuji, že se rozhodně nikdo nenudil.

Se zájmem tak přijímáme informaci, že návštěvníky v blízké době čeká zcela nové téma hry. The Exit Game Ostrava se totiž v pravidelných intervalech obměňuje, aby ji bylo možné hrát stále znovu. Určitě se zastavíme. Jen lépe připraveni.

*Pozn.: Z důvodu snahy o neprozrazení klíčových informací hry se text i snímky ve fotogalerii vyhýbají detailům.