Pravděpodobnost, že se koronavirus rozšíří do Česka, je nyní vysoká. Otázka, co to se zemí udělá, a jak se máme připravit, je tedy zcela na místě. Někdo se tomu může smát a mávnout rukou: není to o nic horší než chřipka. Jen na to nejsme zvyklí a strach má oči jak kodaňská věž.

Není nad to mít optimistickou letoru. Sama o sobě prý před nemocí chrání. Kdo si však bezstarostnost nesmí dovolit, je stát. Ten už nyní musí počítat s nejhorší variantou a připravit se na ni. Rychle se šířící nákaza je totiž něčím, na co není společnost připravena, zná to jen z katastrofických filmů. Nejhorší pohromou se tak pro ni nemusí stát počet nakažených a mrtvých, nýbrž rozvrat institucí, od maloobchodu až po zdravotnictví.

Několikadenní či několikatýdenní náskok nesmí úřady prolelkovat. Už teď by měly lidi informovat o tom, jak by probíhala mimořádná opatření. Měly by je například důvěryhodně ujistit o tom, že bude fungovat zásobování. Že nikdo nebude ponechán na holičkách, ani kdyby nakrásně měla být jeho obec uzavřena. To není šíření paniky, to je rozumná opatrnost.

Protože je téma chmurné, snad čtenář dovolí, když ho uzavřeme pokusem o vtip: „Zřídit ministerstvo pro mimořádné události pod vedením Karla Havlíčka rozhodně není řešení!“