Tyto soutěže jsou podívanou pro milovníky rychlých kol, obdivujeme bravurní techniku jízdy, v případě veteránů se pak jedná především o pastvu pro oči, kdy majitelé své miláčky opečovávají mnohdy víc než své manželky.

Aby se mohl člověk účastnit podobné adrenalinové soutěže nebo se na ni aspoň podívat, vůbec nemusí jezdit daleko, natož do zahraničí. Stačí jediné – odvahu a vyrazit do provozu. Naše silnice jsou plné závodníků a jiných účastníků, kteří se opět dělí do různých kategorií. Řidiči plechovek nadávají na motorkáře, motorkáři zase na cyklisty jedoucí vedle sebe.

Nervózní muži s malým egem a velkým vozem, blondýny, řidiči kamionů, důchodci v kloboucích, majitelé řidičáků s čerstvým štemplem, lidé na kolečkových bruslích, kteří netuší, po které straně vlastně jezdit, a tak bychom mohli ve výčtu pokračovat. Jenže ono není důležité, kdo všechno brousí asfalt, ale jakým způsobem tak činí. A že jede někdo rychleji? No tak ať jede.

Silnice jsou dost široké na to, abychom se tam vešli všichni. Ale nevytlačujme se z nich, neohrožujme se krkolomným předjížděním, používejme blinkry, více předvídejme a hlavně buďme k sobě ohleduplní.

Stačí vyjet kousek za hranice a musí být každému jasné, proč se o nás říká, že jsme bandou bezohledných čuňat.