Konec hornictví, a co dál? Politici a experti mají vize zatím jen na papíře
To, co si generace našich předků nedovedly představit, co považovaly doslova za nemožné (přestože tato situace zcela logicky jednou přijít musela), je tady. Těžba černého uhlí, s níž přišel na Ostravsko a Karvinsko rozvoj, prosperita a na druhé straně v řadě případů sociální a ekologická destrukce, má před sebou několik posledních měsíců.
Ve velmi objemné a událostmi nabité historické knize se píší poslední stránky. Naši potomci se v ní dočtou například o nebývalém rozkvětu, vzniku nových měst s přepychovými domy, kostely, parky, o zakládání nových podniků, stavbě silnic, přehrad, sídlišť.
Na druhé straně budou (bohužel) číst také o tvrdé dřině, utrpení, slzách, bolesti, bídě a taky o mnoha neštěstích a tragických lidských osudech, válkách, nenávisti, proměně krajiny a sociálních a společenských nešvarech.
Jak si můžeme aktuálně ověřit v nejnovějším knižním bestseleru karvinské rodačky, spisovatelky Karin Lednické s názvem Šikmý kostel, je to čtení zajímavé, strhující a určitě nutící k zamyšlení.
Zlidovělé básnické rčení praví, že na každém konci je hezké, že něco nového začíná. Čtení příběhů z dob minulých je bezesporu zajímavé a často poučné, ovšem je třeba hledět do budoucnosti. Ta je však zatím nejasná a mlhavá, její obrysy jsou matné, neurčité, a mohlo by se říci nijak zářné.
Politici a experti na restrukturalizaci mají údajně jasno, předkládají vize, ale zatím jen na papíře. Nastal tedy časy, aby se vize začaly co nejrychleji proměňovat v realitu.