V letním parném počasí to tam na koženkových sedačkách stálo za to. Vlakem jsem později najezdil desetitisíce kilometrů a sledoval vývoj, který na tuzemských železnicích nastal. Na trati Ostrava Frenštát ale jakoby se zastavil čas. Patrové vlaky sice zmizely, jiné retro soupravy ale jezdí dál. Přitom na nezájem cestujících si trať nemůže stěžovat. Brzy se snad i tady posuneme do 21. století a má vzpomínka na patrové vlaky znovu ožije, byť v poněkud jiném hávu.