Gymnazista vstal během vyučování z lavice a skočil z okna. Nyní leží po operaci v nemocnici. Úterní zpráva z Boskovic je šokující. Co se sedmnáctiletému chlapci mohlo přihodit, že se k podobnému činu odhodlal?
Jak řekl zpravodaji blanenského Deníku psycholog Jiří Šupa, příčin může být mnoho: špatné rodinné zázemí, problémy ve škole, deprese nebo jiné psychické problémy. A já dodávám – stav světa.
Mladí lidé ve slušně prosperující středoevropské zemi by neměli mít důvod k trudnomyslnosti. Mají svobodu, mohou studovat, cestovat, vyjadřovat své názory jakýmkoli způsobem. Přesto si troufám tvrdit, že generace náctiletých je zranitelnější než její předchůdkyně. Místo kavárenských sedánků jsou kluci a děvčata lapeni do sociálních sítí a fiktivních kontaktů. Jejich city, cíle, snahy jsou častěji virtuální než reálné. Svůj příběh vzdávají jaksi předem, protože oč se mají snažit, když jejich matky a otcové cílevědomě ničí planetu skleníkovými plyny, plasty a válkou?
Někteří dokonce odmítají mít děti, aby nepřispívali ke klimatické změně. Nehledě na to, že tápou, zda by potomky měli přivést na svět jako muži či ženy. Tolik zmatku se do teenagerovy hlavy vejde jen obtížně.
Podle zářijové zprávy Národního ústavu duševního zdraví loni vzrostl počet sebevražd v Česku o 6,5 procenta. Podle Šupy je dobrovolný odchod ze života aktuálně druhou hlavní příčinou úmrtí mladých lidí ve věku patnáct až devětadvacet let. O to naléhavější je potřeba odborníků, kteří by dokázali dětem s psychickými obtížemi pomoci, ambulantně, v krizových centrech, na klinikách.
Bohužel realita je přesně opačná. Nejsou lidi.
