Otec Petr (narozen v roce 1957) a jeho synové Petr ml. a Jan se pravidelně účastní cyklistických závodů. S cyklistickou rodinou jsme si na chvíli popovídali.

Jaký byl letos váš nejlepší závod?

Petr Pavlík starší: Asi nejvíce se mi vydařil Tour de Sádek, což je osmdesáti kilometrový závod s hromadným startem. Tam jsem dojel ve své kategorii osmý.

Petr Pavlík mladší: Letos bylo těch nejlepších závodů mnoho. Všechny však měly takovou tu svoji krásu. Asi nejvíc mě potěšilo, že jsem konečně dokázal v závodech porážet svého bratra (smích). Z těch závodů bych asi vyzdvihl tři technicky odlišné, a to časovka ArcelorMittal, závod do vrchu Cena Continentalu Frenštát pod Radhoštěm a jemu podobný závod na Lysou horu. A není to jen proto, že jsem dokázal všechny vyhrát, ale také tím, že se v těchto závodech doopravdy ukázalo, kdo na to má. Víte, já osobně časovky nemusím, ale tím, že závod ArcelorMittal nebyl jen typickou časovkou po rovině, ale technicky i profilově náročnou, mi umožnilo ukázat, že i ti lepší časovkáři mají své rezervy. Cena Continentalu i výjezd na Lysou horu byly typicky vrchařské závody a je pro mě příjemným zjištěním, že i tyto závody byly pro mě ideální. Osobně totiž preferuji závody, kde se rozhoduje v kopcích, jelikož ne každý v nich umí jezdit a ne každý má na to tu sílu. Ale někdy by se to s tou sílou zase nemělo přehánět, protože při jednom ze závodů do vrchu jsem dokázal utrhnout řetěz a tím mi uteklo medailové umístění.

Jan Pavlík: Letošní sezona měla u mě takový pozvolný nástup, jelikož škola dostala před kolem přednost. I proto jsem na jaře moc netrénoval, a to se negativně odrazilo i na mých výsledcích. Ty se však postupem času začaly zlepšovat, takže své nejlepší výsledky jsem měl ke konci sezony. Letošní závody Slezského poháru nabídly opět nové atraktivní tratě, ale i staré známé klasiky. Mým nejlepším výsledkem bylo sedmé místo v časovce O pohár obce Krásná. Jinak asi nejhezčí závod byl Memoriál Aloise Dohnala. Závod byl pro letošní rok změněn z kritéria na klasický silniční. Profil byl docela rovinatý až na dvě větší stoupání, ale jelo se rychle.

Na kterém místě jste se letos v seriálu závodů SPAC (Slezský pohár amatérských cyklistů) umístil?

Petr Pavlík starší: V kategorii D jsem skončil nakonec celkově devatenáctý. Mým záměrem před sezonou bylo, abych se umístil v první desítce. Bohužel jsem se zranil a šest týdnů si nemohl sednout na kolo. Bylo z toho tedy jen sedm závodů z jedenácti.

Petr Pavlík mladší: Jelikož jsem měl letos vyšší ambice, tak konečné čtvrté místo v kategorii mě moc nenadchlo. Mimochodem, dopadl jsem úplně stejně jako v loňské sezoně. Je ale pravdou, že kdyby se nepočítaly mistrovské závody, tak bych SPAC s přehledem vyhrál. Bodování tohoto ročníku ale bylo takto dané a s tím se nic udělat nedá.

Jan Pavlík: Skončil jsem letos devátý, ale nejsem ani zklamán, ani nadšen. Vím, kolik času jsem cyklistice věnoval letos a kolik vloni, kdy jsem skončil celkově třetí. Nyní, kdy už cyklistická sezona skončila a pomalu nám začíná zimní příprava, mi opět začíná přituhovat ve škole. Uvidíme, jak se bude dařit, abych opět mohl na jaře co nejdříve začít trénovat. Mým přáním je, aby byly výsledky zase o malinko lepší, než byly ty letošní.

Slezský pohár se za svou dobu hodně změnil…

Petr Pavlík starší: Je pravdou, že SPAC se po letech stagnace v posledním období proměnil v kvalitní soutěž, která přilákala mnoho cyklistů k závodění. Dokazuje to i tím, že na startu se objevují i profesionální cyklisté, kteří zpestří peloton účastníků a mnoho amatérských jezdců si tak s nimi může poměřit své síly. Ona samotná cyklistika se oproti dávnějším dobám prudce rozvíjí, a to nejen technikou, ale i systémem tréninků a regenerace. Není dnes tedy již výjimkou, že se dosahuje v závodech průměrné rychlosti i přes 40 km/hod. Cyklisté jezdí na špičkově vybavených kolech, většina závodníků používá karbonové rámy i kola, nášlapné pedály přispívají k bezpečnosti při pádech. Také kvalita oblečení šla dost nahoru, ale hlavně v oblasti bezpečnosti se udělal velký pokrok. Používané helmy dnes dokáží zabránit těžkým úrazům hlavy i při vysokých rychlostech. Jedinou věcí, která se za poslední roky příliš nezměnila, jsou bohužel silnice. Stav některých připomíná spíše kvalitní tankodromy než asfaltový povrch. I to je příčinou některých kolizí při závodech, bohužel to je věc, kterou nikdo z pořadatelů nemůže ovlivnit. A ještě jeden poznatek. Oproti dřívějším rokům přilákala cyklistika mnoho lidí ve vyšším věku. I proto je ve SPACu kategorie E, což jsou jezdci od 60 let nahoru. Jejich fyzický fond je úžasný a trať závodů je pro jejich kategorii přiměřeně zkrácena.