Vzpomínáte si ještě na své první utkání?

Samozřejmě. To bylo v rámci zimní T-ballové ligy, kterou pořádal frýdecko-místecký klub Klasik a my nastoupili za naše oblíbené Yankees v hale vedle průmyslové školy. Zajímavé bylo, že to proběhlo jen deset dní po našem úplně prvním tréninku.

Kolik let jste strávili v Klasiku a co zajímavého se vám zpětně vybaví?

Hráli jsme tam sedm let a přivezli si historicky první medaili z republikového šampionátu mladších kadetů. Za to, co umíme, si zaslouží velké poděkování Marcel Pardík a Honza Maštalíř, frýdecko-místečtí baseballoví srdcaři.

Marko: Moc rád vzpomínám na toto období, ze školy domů a na kole po cyklistické stezce na škvárové hřiště. V parných dnech jsme končili černí jako horníci (směje se).

Michael: Mám ve Frýdku spoustu kamarádů. V paměti mi zůstalo utkání o postup na mistrovství ČR, kdy dorazila pražská Kotlářka a moc nechápala, že se bude hrát na škváře. Odjeli pak od nás s výpraskem.

Pak následoval váš přestup do ostravského klubu Arrows…

Ano, chuť hrát baseball té nejvyšší úrovně byla veliká, a proto jsme společně odešli do Ostravy. S tím se nesla i nezbytnost přestoupit na zdejší sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových.

Vraťme se ještě k uplynulé sezoně. Čím se vám vybaví?

Marko: Tak pro mě byla opravdu zásadní, neboť jsem hrál poprvé za první tým mužskou extraligu. Bylo to sice v baráži o udržení, ale nakonec jsme soutěž po dramatu s Tempem Praha 3:2 na zápasy udrželi. Měl jsem vydařené zápasy. Například s Draky Brno (šestnáctinásobný mistr ČR a jeden z nejlepších klubů v Evropě, pozn. red.), což je vždy bonus navíc. V utkání s Tempem mi zase o jeden odpal (v závěru 9 směny) unikl bezodpalový zápas (tzv. perfect game, pozn. red.), který je hodně ceněný v individuálních statistikách. Výborná byla i spolupráce se zahraničními posilami, zvláště pak s američanem Gary Kahnem, který mi předal spoustu informací a rad o nadhozu a jeho tréninku. Klub mi předal ceny za nejlepšího juniorského nadhazovače a zároveň nejužitečnějšího hráče.

Michael: Já vzhledem k věku ještě za mužské áčko hrát nemohl, ale myslím si, že jsem výraznou měrou přispěl k bronzové medaili kadetů na mistrovství ČR a také juniorů v extralize, což v klubu ocenili při vyhlašování nejlepších hráčů tituly nejlepšího pálkaře juniorů a nejužitečnějšího hráče kadetů.

Jak se vám dařilo na mezinárodním poli?

Marko: Vzhledem k tomu, že jsme s bráchou o rok od sebe, tak nesdílíme někdy stejně věkové kategorie. Na dálku tak soupeříme o to, kdo získá více medailí z evropských šampionátů (momentálně vede Michael 4:3). V loňském roce jsme se oba znovu probili do stejného výběru, který odjel na mistrovství světa juniorů do kanadského Thunder Bay. Tam jsem asi odehrál svůj doposud nejlepší baseball, i když jsme ani jednou nezvítězili. Dokázali jsme ale dotáhnout vyrovnané zápasy s absolutní světovou špičkou do devíti směn a padli vždy jen těsně. V zápase s Koreu jsem odevzdával jako startér utkání za stavu 0:1 se dvěma odpaly v sedmé směně. Utkání s domácí Kanadou rozhodl poslední pálkař v deváté směně a prohra o bod před návštěvou osmi tisíc diváků hrozně zamrzí.

Michael: Já v Kanadě excelentně pálil, což se od suplujícího pálkaře čeká. Ty nadhozy ale létaly rychlostí okolo 150 km/hodinu! Juniorský šampionát je prestižní a všechny týmy do něj posílají opravdu to nejlepší, co mají, včetně již podepsaných profesionálů.

V jaké fázi přípravy na novou sezónu se nyní nacházíte?

Marko: Ve fázi učení do školy (smích). Ale chtěl bych si vyladit známky na co nejlepší, protože jsou jedním z kritérii pro přijetí na univerzitu v USA. Jinak je toto období spjato výhradně s posilovnou a atletickými tréninky.

Michael: Já tento čas věnuji posilování vlastním tělem, agility a atletickému tréninku

A jaké máte pro letošní rok vytyčené cíle?

Marko: V polovině ledna začínají výběry do juniorské reprezentace a vrcholem by měl být šampionát ve španělském Gijónu. V mužském extraligovém týmu se chci prosadit na pozici prvního nebo druhého startéra. S juniory Arrows bychom rádi letos získali mistrovský titul a v zimě pošilhávám po zimní lize v Jižní Africe, Austrálii nebo Venezuele. Budu ale v maturitním ročníku, takže zůstane asi jenom u přání.

Michael: Brácha se již o juniorské reprezentaci zmínil. Já bych jen přidal, že budeme usilovat o medailové stupně, neboť mě by se mohlo týkat i mistrovství světa juniorů v Koreji v roce 2012. Pokud se tam ovšem dostaneme, jelikož postupují pouze tři evropské celky. První mužský tým Arrows je má výzva, ale konkurence na mých postech je veliká. Pokud se tam však nedostanu, rád bych oblékl zpátky dres frýdecko-místeckého Klasiku a pomohl jim v česko-moravské lize.