S hráčkou extraligového celku SK Frýdlant nad Ostravicí jsme si na chvíli popovídali.

S Rozínkovou jste čtvrtfinále dvouhry prohrávala 0:3, s Tomanovou v semifinále 2:3. Kdy vám bylo nejhůře?

Určitě to byl ten zápas s Rozínkovou. V Plzni se totiž hrál společný turnaj juniorů s kategorií dospělých a tam jsem také startovala. Nejprve jsem prohrála ve dvouhře, poté hned ve čtyřhře. Když jsem pak prohrávala 0:3, tak se mi hlavou hlavně honilo, že to snad ani není možné, že tady vůbec nic nevyhraji. To mi bylo opravdu hrozně.

Co vám naopak proběhlo hlavou po posledním vítězném míčku?
Že jsem měla obrovské štěstí, že jsem zápas dokázala otočit. Tehdy to ze mě asi celé spadlo.

Ve finále jste pak narazila na svou oddílovou kolegyni Karin Adámkovou. Měly jste se vůbec čím překvapit?
Podle mě ano, jelikož my jsme spolu už dlouho nehrály. Jsme sice ze stejného oddílu, ale moc ostrých zápasů spolu nehráváme. Jestli si dobře vzpomínám, tak naposledy jsme snad spolu hrály před dvěma lety, když se ve Frýdlantu uskutečnilo Mistrovství České republiky do 18 let.

A jak to mimochodem tehdy dopadlo? Vyhrála jste také?
Ano, vyhrála a bylo to opět ve finále.

Co pro vás zisk juniorského titulu znamená?
Strašně moc. Víte, já toho v posledních letech moc nenahrála. Studuji vysokou školu, takže ani na to trénování moc času není. Když jsem do Plzně přijela, spousta lidí z toho byla překvapena. Nevěřili mi. I proto jsem ráda, že nejsem ještě odepsaná, že se mnou stále musí počítat.

Frýdlantský oddíl získal na šampionátu tři medailová umístění. Bude to pro váš mladý tým před blížícími se boji v play-off vzpruhou?
Určitě nás to všechny povzbudí, to ano. Ale ta ženská extraliga je specifická. Už dlouhou dobu se o titul pravidelně perou Břeclav a Hodonín. Překonat je bude hodně těžké. Ale ještě nejsme ani mezi nejlepší čtyřkou, i když tam bychom snad měli být. Bude to však náročné, jelikož v tom období budou holky maturovat. Hodně bude rozhodovat psychika a sebevědomí.