Čtyřčlenné výpravě se podařilo vystoupat až do výšky 7800 metrů nad mořem. Nejvyšší bod Dhaulagiri se přitom nachází ještě o 367 m výše.

„Určité zklamání ve mně samozřejmě je. Když už jsme na Dhaulagiri byli, chtěli jsme se dostat až nahoru. Víme ovšem, že jsme udělali správné rozhodnutí. Za takových podmínek se dalo vystoupit na vrchol jen stěží," přiznal kamarád Libora Uhra a člen výpravy Tomáš Petreček. Nutno říct, že expedice doplatila na nepřízeň počasí. „Vždycky bylo pěkně tak od jednácté hodiny dopolední. Neustále foukal silný vítr a sněžilo. Mnohdy jsme se museli prodírat úplně novým sněhem, který sahal i do výšky stehen. Doba cesty se tak výrazně protahovala," vysvětloval Libor Uher, který se o sedmou nejvyšší horu světa pokoušel společně ještě s Tomášem Petrečkem, Petrem Maškem a Markem Novotným. „Teploty na Dhaulagiri klesaly i k mínus třiceti stupňům. I když mel člověk na sobě úplně všechno oblečení, byla mu zima," dodal Uher.

Cigareta ve více než 6000 metrech

Pro Tomáše Petrečka šlo o první zkušenost s výstupem na osmitisícovku. Hodně času bylo tedy třeba věnovat aklimatizaci. Expedice zbudovala celkem čtyři tábory. Jeden základní (base camp – 4700 m) a tři výškové (C1 – 5900 m, C2 – 6600 m a C3 – 7300 m). Aby si člověk zvykl na extrémní výšku, je třerba vše dělat postupně. Po postavení výškového tábora v něm skupina strávila noc a vrátila se do base campu.

Vztyčení české vlajky expedici symbolicky odstartovalo.

„Výška byla velkým problémem. Častokrát mě bolela hlava," popisoval Tomáš Petreček. Našeli se ovšem i jedinci, kterým nevadila. Jako například jednomu horolezci z italské expedice, jež se pokoušel zdolat Dhaulagiri paralelně s českým týmem. Dotyčný si ve výšce přesahující 6000 metrů dokonce zapálil cigaretu. „Tohle bylo opravdu něco nevídaného. Všichni jsme byli rádi, že to vůbec udýcháme a on si dá cigaretu, kterou si předtím ubalil. Mě už tak bolela hlava a jenom myšlenka zapálit si v šesti tisících zní bláznivě," smál se Petreček.

Odjet domů bylo správné rozhodnutí

Nevšední kuřák ale možná na určité pohrdání s Dhaulagiri doplatil. Italský horolezec totiž musel být později hospitalizován kvůli těžkým omrzlinám. „Něco takového jsem ještě nikdy neviděl. Snad všech dvacet prstů na rukách i nohách měl úplně černé. Dost by mě zajímalo, jak to s ním nakonec dopadlo, protože zprvu se zdálo, že lékaři mu budou muset amputovat všechny. Bylo to opravdu vážné," upozorňoval horolezec Tomáš Petreček, který velice rád jezdí závody Adventure Race.

O tom, že s osmitisícovkami si není radno zahrávat, se nedávno přesvědčil jeden z nejznámějších českých horolezců Radek Jaroš. Při výstupu na Annapurnu mu omrzly nohy a přišel o dva prsty. Ještě hůř před několika týdny dopadl Milan Sedláček. Čtvrtou nejvyšší horu světa Lhotse sice zdolal, ale sestup nezvládl a tragicky zahynul. „Nepokračovat se kluci rozhodli asi 300 metrů pod vrcholem. Ocitli se nedaleko lavinového žlabu, kde se sunula lavina za lavinou. Určitě udělali správné rozhodnutí," řekl Libor Uher, který už poslední pokus o zdolání hory kvůli svým zdravotním potížím neabsolvoval. „Když jste nahoře, musíte se rozhodnout doslova během chvilky. Je strašná zima a nemůžete si dovolit stát na jednom místě. Je třeba jednat okamžitě," doplnil povídání s horolezci Tomáš Petreček.

Co do budoucna?

Nezdar v podobě nepokořené Dhaulagiri už expedice dávno hodila za hlavu. „Libor toho v životě zlezl skutečně hodně. Pokoušel se nás uklidňovat. Říkal, že ne všechny výpravy dorazí na vrchol. Takhle to prostě chodí," chválil svého parťáka Petreček a přiznal, že nad další expedicí do Himálaje určitě zauvažuje: „Obdržel jsem nějaké nabídky, ale chci si nechat čas na rozmyšlenou. Do budoucna bych si ovšem výstup na osmitisícovku rád zopakoval."

Horolezci zoufat nemusí. Vždyť třeba takový Radek Jaroš, o němž již šla v tomto článku řeč, se v příštím roce pokusí zdolat K2. Na druhou nejvyšší horu světa zkoušel vylézt už třikrát, jenže ani jednou se mu to nepovedlo.

„Samozřejmě jsme se s klukama o naší budoucnosti bavili. Miska (Petr Mašek pozn. red.) má v plánu zdolat K2 společně s Radkem Jarošem. Pokud se vše podaří, tak bychom s Tomášem (Petrečkem) a Markem (Novotný) chtěli jít na Broad Peak (8047 metrů - 12. nejvyšší hora světa a 4. nejvyšší hora Pákistánu je součástí masívu Gašerbrum, který se nachází na hranici mezi Pákistánem a Čínou v pohoří Karákóram, pozn. red.). Budeme vlastně ve stejné oblasti, takže pokud by vše klaplo, budeme jak se říká na dostřel a v kontaktu," plánuje si případnou další expedici frýdecko-místecký rodák.

Uhra trápila nemoc

Cestu nahoru expedici komplikovala i nemoc Libora Uhra, který se prakticky od počátku potýkal s problémy spojenými s průduškami. „Osobně si dokonce myslím, že měl zápal plic. Libor často kašlal a zvracel. Musel s tím bojovat už od první vynášky," mínil Tomáš Petreček. „Teď už jsem naprosto v pohodě. Já už byl vlastně ready při naší cestě z Káthmándú. Doma jsem se doléčil a vlastně týden po příjezdu jsem už začal normálně s tréninkem," svěřil se po návratu domů Libor Uher. „Samozřejmě je to pro mě zklamání. Připravujete se na všechno strašně dlouhou dobu, sháníte finance a pak vás tělo v klíčovém momentu nechá ve štychu," vrací se ze svého pobytu pod sedmou nejvyšší horou světa Uher.

Procházka bouřkovým mrakem

Nouze nebyla ani o nevšední zážitky. Jeden z těch vůbec nejzajímavějších horolezci získali při procházení bouřkového mraku. „Začala mě svrbět hlava. Všechno kvůli statické elektřině. Trvalo to asi pět až deset minut. Všiml jsem si, že jiní horolezci byli v té chvíli zakopáni až po hlavu ve sněhu. Následně jsem se zakopal taky. Až s odstupem času mi došlo, jak to bylo nebezpečné. Ještě že se nic nestalo," oddechl si Tomáš Petreček.

Skupina si musela dávat pozor i na své výškové tábory. Když vyrazila na cestu, všechno vybavení sklidila, aby stany a podobně nestrhl vítr. „Jednou jsme sestupovali do C2 a na místo, kde naše výprava všechno shovala, spadla lavina. Nebyli jsme to schopni najít," vysvětloval Libor Uher.

V Nepálu srtávili více než dva měsíce

Expedice na Dhaulagiri trvala více než dva měsíce. Uher a spol. odcestovali do Himalájí 9. března a zpět v České republice se objevili až pár dní před koncem května. Původně přitom měla celá výprava namířeno na úplně jiný vrchol – Cho Oyu. Kvůli občanským nepokojům na straně čínského Tibetu se však musel plán expedice měnit. „Musím přiznat, že domů jsem se už těšil, byť jsem kluky přemlouval, jestli by ještě nechtěli nějakou dobu pobýt v Nepálu a cestovat," uvedl Tomáš Petreček a pokračoval: „Zpáteční cesta byla celkem náročná. Bylo třeba několikrát přestupovat z letadla na letadlo. Už si to ale doma opět užívám."

A teď hurá na inlajny

Ani po návratu domů horolezec Libor Uher nezahálí. „Ihned po uzdravení jsem začal s tréninkem. Teď se věnuji jízdě na bruslích, jelikož mě v sobotu 23. června čeká čtyřiadvacetihodinovka kolem Olešné na in-line bruslích. Ten bych chtěl absolvovat společně ve dvojici se svým synem Dominikem, který je profesionálním hokejistou, takže s bruslením jako takovým, nemá žádné problémy. Já se budu snažit, abch jej nebrzdil," smál se Libor Uher.

Extrémní závod in-line bruslařů se pojede jako republikové mistrovství v extrémním maratonu in-line dvojic, nově pak i čtyřčlenných týmů. Závod odstartuje v pravé poledne. „Cílem závodníků bude dosáhnout co největšího počtu okruhů ve stanoveném limitu 24 hodin, přičemž jeden z týmu bude vždy na dráze a další budou odpočívat v depu," osvětlil pravidla Libor Uher, který závod pořádá ve spolupráci se statutárním městem Frýdek-Místek.

„Okruh kolem Olešné je dlouhý 4 500 metrů a je specifický technicky rozdílnými úseky. Nabízí stoupání s dlouhým sjezdem, rychlostní novinky, zatáčky všech poloměrů, technický úsek, který prověří bruslařské umění, a v neposlední řadě krásné vyhlídky na panorama Beskyd," řekl Libor Uher, který hodlá tímto způsobem navázat na podobné vytrvalostní akce typu Beskydská sedmička a 24 hodin kolem Lysé hory, které také pořádá.

PETR DUŠEK,
ROBERT SCHEDLING