Splnil si tak velký sen, před sebou má ale ještě jednu vysněnou metu. „Ještě mi chybí titul žokeje. Teď mám na kontě 27 výher, k titulu žokeje jich ale potřebuju padesát,“ říká třiatřicetiletý svěřenec trenéra Radka Holčáka, který sice pochází z Jablunkova, ovšem žije ve Vizovicích.

Jak jste si Velkou pardubickou užil?

Byl to neskutečný zážitek, splnil se mi životní sen. Celý život, co dělám dostihy, tak jsem k tomu směřoval. Byl jsem ohromně šťastný.

Vedla k vašemu startu na Velké pardubické dlouhá cesta?

Odstartovala před deseti lety, kdy jsem začal jezdit dostihy. Od doby, co jezdím překážkové dostihy, tak jsem k tomu tíhnul. U nás je to velká prestiž a jsem vážně rád, že se to povedlo.

Co všechno tomu předcházelo?

Strašně moc. Musel jsem co nejlépe odjezdit všechny dostihy a vybojovat co nejvíc výher. Letos jsem musel splnit kvalifikaci, což se povedlo. Taky mám dobrého koně.

Jaký je?

S koněm jsem strašně moc spokojený. Je to dobrý vytrvalec a perfektní skokan. Od startu do cíle jsme běželi se ctí, hlavní bylo skočit Velký taxisův příkop, což se nám povedlo suprově. A zvládli jsme i všechny další nástrahy dostihu. V Pardubicích jsme spolu nebyli poprvé, jezdíme spolu už dva roky.

Skončil jste desátý. Berete to jako velký úspěch?

Pro mě to bylo překvapení. Dojet dostih napoprvé se totiž nepovede každému. Byl jsem rád, že jsme nespadli, ale pokud nejste mezi nejlepšími třemi, tak je vždy co zlepšovat. Já ani kůň jsme ale ještě neměli dostatek zkušeností.

Máte na Velké pardubické ještě nějaký nesplněný sen?

Ten největší už jsem si splnil. Byl jsem na startu a skočil jsem Taxis. Do budoucna jsem o tom neuvažoval, ale chtěl bych dojet na dotovaném umístění, ne-li to celé vyhrát.

Myslíte, že byste se v budoucnu mohl dostat ještě výš?

Určitě ano. Pokud dostaneme důvěru, tak je tam pro zlepšení ještě hodně velký prostor. Myslím, že se můžeme poprat o co nejlepší umístění.

Okolo Velkého taxisova příkopu se letos strhla velká diskuze. Jaký na něho máte názor?

Není nejtěžší překážkou. V minulosti bylo uděláno už vše pro to, aby se na něm nestávaly smrťáky. Myslím, že když už se tam něco stane, tak to může být chybou mladého koně, nebo že je tam velká tlupa a málo místa. Jinak je to ale překážka, na kterou, když se najede v nějaké rychlosti, tak normálním koním nedělá problém. Taxis patří k historii závodu a nevidím důvod, proč by se historie měla měnit. Kdyby se zrušil, už by to nebyla Velká pardubická.

Co bylo vůbec v závodě nejtěžší?

Soustředit se na celý dostih. Předtím jsem měl hodně jízd, což bylo náročné na fyzičku i psychiku. Není lehké po celém dni udržet pozornost na všech skocích v sedmikilometrovém dostihu, mě se to ale povedlo a to bylo důležité. Byl to hodně silný závod, který mohlo vyhrát asi deset koní. Konkurence byla veliká.

Velká pardubická se letos jela bez diváků. Vnímal jste to?

Diváci jsou v dostizích důležití. Když najednou řve třicet tisíc lidí, tak je to úplně jiná atmosféra, než jaká byla tentokrát. Letos to byly poklidné dostihy, bez emocí a v mých očích trochu smutné.

Co vás letos ještě čeká?

Vůbec nevíme, co bude. Mě už letos čekají nejspíš jen Vánoce a od března pak začne příprava na novou sezonu. Ta letošní už nejspíš skončila.