Nedovolily mu to zdravotní trable, které mu znemožnily kvalitní přípravu. „Artróza je svinstvo. To potká sportovce i nesportovce," pravil třiašedesátiletý Vlastimil Sosna s tím, že 50 kilometrů na běžkách by sice zvládl, ale rozhodně ne v tempu, na které je zvyklý. „Není běžecká příprava. Letos bych to odkráčel, a to jsem nechtěl. Je mi to líto," pravil smutně s tím, že na „Jizerce", kterou jezdí od konce sedmdesátých let, potká vždy spoustu kamarádů.

„Mám za sebou asi dvaadvacet ročníků, chyběl jsem opravdu výjimečně. Nejrychlejší čas mám 3:05 hodiny, ještě v šestapadesáti letech jsem to zajel za 3:43. Jelikož jsem dlouhé roky běhal sérii Worldloppet, je to na Jizerce vždy takové mezinárodní setkání. Všichni se známe, sedneme si u vínečka, bavíme se, kdo kde poběží, a tak dál," naznačil. Sám patří mezi nestory dálkových běhů – do série Worldloppet patří samozřejmě devadesátikilometrový Vasův běh ve Švédsku, nejslavnější dálkový závod v běhu na lyžích, který Vlastimil Sosna absolvoval dvakrát. Běhal i v Itálii, Norsku, Finsku, Německu, Rakousku a také v zámoří. „V sérii Worldloppet, do které patří i Jizerka, mám od roku 1976 celkem přes 120 běhů," shrnul a zdůraznil, že všech deset vybraných závodů se mu podařilo absolvovat do roku 1998, a tak dostal zlatý odznak a zarámovaný diplom. „Tehdy jsem byl v pořadí osmý Čech, přede mnou to dokázalo jen sedm krajanů," vzpomínal.

Za vůbec nejtěžší závod, který kdy jel, ale označuje Jesenickou sedmdesátku. Vlastimil Sosna pracoval celý život ve školství, do důchodu odešel loni v srpnu – předtím učil zhruba pět let na Masarykově ZŠ v Hnojníku. A zdůrazňuje, že bez sportu si svůj život nedokáže představit. „Dělal jsem všechny druhy sportu vytrvalostního charakteru, hlavně atletiku, triatlon, duatlon. Jen maratonů jsem za dvacet sezon uběhl přes čtyřicet, osobák mám 2:36 hodiny," pochlubil se muž. Jeho tréninkové dávky bývaly obdivuhodné. „Když jsem běhal v létě, pod tři sta kilometrů za měsíc to nešlo. Na kole jsem jezdil deset tisíc kilometrů za rok," shrnul. Další stovky kilometrů najezdil samozřejmě na běžkách.

Dlouho žil v Ostravě, už v minulém století si však oblíbil Třinecko. „Šestnáct let jsem působil na Javorovém jako dobrovolný člen Horské služby. V Tyře mám sedmnáct let rekreační objekt, teď už tam tři roky trvale bydlím, takže jsem Tyřan," smál se Vlastimil Sosna. I přes zdravotní problémy pravidelně vyráží na běžky, trasy si ale užívá v odpočinkovém tempu. „Běhám si pro radost, těch patnáct až dvacet kilometrů udělám vždycky," říká. Bude stát v lednu 2014 na startu Jizerské padesátky? „Určitě. Já v to věřím," pravil Vlastimil Sosna.