„Byl to těžký zápas. Věděli jsme ale, že se nemůžeme dívat pořád na světelnou tabuli, ale sami na sebe. Každý z nás musel odvést výkon na 120 %. Po změně stran jsme se dostali nahoru a dobrým výkonem jsme Francouze zaskočili. Všichni tahali za jeden provaz. Víme však, že se nesmíme uspokojit, ale ještě se vyhecovat k lepší hře," hlásil krátce po těsné porážce s favorizovanou Francií Petrovský.

Když jste v mládí snil o sportovních úspěších, asi vás tehdy nenapadlo, že jednou budete reprezentovat naší zem na mistrovství světa, navíc v dalekém Kataru?
Bylo to stejné, jako sní asi každý mladý kluk. I já měl tehdy velký sen, že se jednou dostanu do německé Bundesligy. A to je vlastně pořád mým snem. Pevně doufám, že si jej jednou i splním.

Jaké jsou první zážitky z Dauhá? Už jste měli možnost projít si město, nebo je to jen hotel-hala-hotel?
Katar není pro mě zase až takovou neznámou, jelikož jsem už tady byl s dorosteneckou reprezentací. Tehdy to bylo ale jen na čtyři dny, takže jsme toho moc vidět nestihli. Musím říct, že za tu dobu se tady spoustu věcí změnilo. Pořád se tu staví a staví. Sportovní haly jsou tu neuvěřitelné, takové zázemí není snad nikde na světě. Vše je tu na špičkové úrovni, a to od hal, bazénů, až po posilovny včetně zajištěné lékařské péče. Co se týče města, tak jsme se spoluhráči vyrazili k moři, ale odtamtud nás hned hnali místní policajti, že tam nesmíme. Navíc jsme si museli smazat v mobilech všechny fotky. Všichni byli rádi, že nás vůbec nezavřeli (smích).

V českém týmu jste mezi třemi nejmladšími. Co je vlastně povinnosti vás „mladých"?
Je to taková klasika. Jako v každém klubu u nás. Je to nošení pitného režimu, rozlišováků a míčů.

Co říkáte na soupeře, kteří vás čekají v základní skupině?
Já to beru tak, že pro mě účast na mistrovství bude obrovskou zkušeností. Z hlediska našeho týmu, skupina to není vůbec jednoduchá. Jsme však jedno družstvo a pro úspěch všichni uděláme na palubovce maximum.

Je výhodou, že váš parťák na pivotu (Jakub Šindelář) pochází ze stejného klubu?
Určitě je, ale tak nějak cítím, že je mezi námi zdravá konkurence. On byl v týmu dříve, než jsem přišel já. Věřím ale, že při zápasech půjde vše stranou (smích).

S kým bydlíte na pokoji?
S Tomášem Babákem. Hráli jsme spolu v dorostech a také v juniorské reprezentaci, takže jsme oprášili jako spolupráci na hřišti, tak i na pokoji.

Jak to máte s aklimatizací? Přeci jen jste letěli několik hodin…
S aklimatizací problém nemívám. Je pravdou, že let tady byl hodně dlouhý, ale my měli na aklimatizaci dva dny. Nemyslím si, že by nás to mělo v úvodu šampionátu nějak omezovat.

Co jste říkal na pompézní otevření šampionátu?
Jedním slovem, nádhera. Měli to fakt velice pěkně připravené. Všichni jsme si to užili.

Po návratu z mistrovství vás s Plzní čeká pohárová bitva ve Frýdku-Místku. Tam jste naposledy překvapivě prohráli extraligový duel. Jak se těšíte na možnou odvetu?
Bude to asi jako každé jiné utkání. Lepší samozřejmě bude, když tam vyhrajeme. Rád se ale s kluky opět uvidím a pozdravím se s frýdeckým vedením. Odešel jsem v dobrém a do Frýdku-Místku se vždy rád vracím.