Tomáš Lichý začínal jako atlet, později se přes běh do vrchu dostal k horským maratonům a letos skončil u závodního skialpinismu. „Dostal jsem se k němu přes Zbyhněva Kantora. Nějakou dobu jsem se tomu věnoval, nějaký ten závod jsem absolvoval jen občas. To proto, že je to finančně velice nákladný sport. Díky tomu, že jsem se prosadil v běhu, jsem si byl schopen sehnat sponzory, tím to pro mě bylo jednodušší. Vědělo se o mně, že mi běhání jde, že jsem na tom dobře kondičně, a tak mě některé firmy podpořily i ve skialpinismu,“ vysvětluje Lichý.

Před republikovým šampionátem nadaný sportovec neměl příliš velké oči, podle svých slov by se spokojil s jakoukoliv medailovou příčkou. „Na mistrovství světa v Itálii, kde jsem startoval v kategorii do 23 let, moje forma nebyla úplně oslnivá. V celkovém hodnocení, tedy i mezi muži, jsem skončil 52. v individuálním závodě a 47. ve vertikálu, s převýšením šest set metrů. Skialpinismus ve světě, to je úplně něco jiného, konkurence je nesrovnatelně vyšší,“ zdůrazňuje všestranný sportovec vynikající ve vytrvalostních disciplínách.

V samotném mistrovském závodě mu ukázali záda pouze dva slovenští reprezentanti, a sice Jakub Šiarnik a Matúš Danko. "Zpočátku jsem šel jako první, při prvním výstupu se mě drželi, ale při sjezdu se dostali do vedení. Postupně jsem za nimi zaostával víc a víc, přesto jsem si držel třetí místo. Ve třetím sjezdu mě předjel Michal Štantejský, několikanásobný mistr republiky. Po dalších sto metrech se vysekal, a tak jsem se dostal před něho a třetí místo už s přehledem udržel. Z Čechů jsem byl nejlepší, je to prozatím můj největší skialpinistický úspěch,“ pochvaluje si Lichý.

Ač se to možná na první pohled nezdá, alfou a omegou skialpinismu, zejména pak vrcholového, jsou peníze. „Věnovat se skialpinismu u nás je celkem složité, protože zde k tomu bohužel nemáme podmínky. Na proslulých závodech Pierra Menta ve Francii se zajímali, jak vysoké jsou u nás hory. Když jsme řekli, že přes tisíc metrů, začali se smát, že to prý nejsou hory. K tomu, aby závodník jezdil jinam a mohl vydatně trénovat, potřebuje peníze. A je třeba zvážit, zda má význam ty prostředky na růst nějakého sportovce vynaložit,“ vykládá dlouholetý úspěšný třinecký skialpinista Roman Kuczynski a dodává: „Jsem přesvědčen, že v případě Tomáše to význam má. Díky atletice má neskutečný potenciál, byla by škoda ho nevyužít. Potřebuje začít jezdit po velkých závodech ve světě, aby se mohl srovnávat s konkurencí a výkonnostně růst. V případě, že nezíská dostatek financí, výrazněji se neposune a zůstane na současné úrovni.“  (rom)